Obec Sluštice se rozpostírá na území tzv. Pražské plošiny, která tvoří rozhraní Středočeské pahorkatiny a České tabule. Tato část je převážně rovinatá, přerušovaná mělkými údolími levobřežních labských přítoků. Nadmořská výška území se pohybuje v průměru okolo 280-380 m n.m.
Převážnou část krajiny zabírají zemědělské půdy, menší část území pokrývá Babický les, Klánovický les a Říčanský les. Údolí Rokytky od Říčan ke Kolodějům je vyhlášeno přírodním parkem. Z celkové katastrální výměry 406 ha tvoří zemědělská půda 364 ha (z toho orná půda 326 ha) a lesy 11 ha sady a zahrady 14 ha.
Území spadá do povodí Vltavy (Rokytka) a do povodí Labe (Výmola).
Klimaticky se jedná o oblast mírně teplou, mírně suchou, s mírnou zimou. Průměrná roční teplota je 7 až 8° C, průměrné roční srážky dosahují 550-600 mm.
Jedná se o silně urbanizovaného území Pražské aglomerace s průměrnou vzdáleností sídel 1,5-2 km, a s významnějšími místními středisky osídlení Říčany, Úvaly, Klánovice. Hlavním zdrojem pracovních příležitostí je Praha a řada podniků průmyslu a služeb, budovaných podél hlavních dopravních koridorů této oblasti. Centrem lokální občanské vybavenosti jsou Říčany, centrem vyšší občanské vybavenosti je Praha.
Střední část bývalého okresu Praha - východ vymezují 2 hlavní komunikační tahy: železnice a silnice I. třídy Praha - Kolín, železnice Praha - Benešov a silnice I. třídy Praha - Kutná Hora, které jsou propojeny hustou sítí silnic III. tříd. Jejich severojižní spojení zajišťuje pražský okruh II. třídy Zbraslav - Brandýs nad Labem, který má však řadu dopravních závad v průjezdech obcemi Křenice, Sluštice, Zlatá a Škvorec a bude v budoucnu vyžadovat zřízení obchvatů těchto sídel.
Do území zasahuje systém Pražské integrované dopravy.
Ves Sluštice se poprvé objevuje v písemných pramenech už k r. 1223, kdy je zmíněn jakýsi Mstidruh ze Sluštic. Ves v té době zřejmě nebyla bez významu, protože měla farní kostel a stála v ní i tvrz.
Od r. 1332 vlastnil ve Slušticích rentu pražský měšťan Fridlin Rost a zřejmě od r. 1357 do r. 1366 byl jejich majitelem jeho bratr Donat Rost. Ti měli podací právo ke kostelu ve Slušticích i v Bříze.
V r. 1380 patřily Sluštice staroměstskému měšťanovi Matějovi od Věže, ale patronátní právo k místnímu kostelu vykonávali bratři Ondřej a Martin Stachové ze Starého Města pražského a v r. 1400 a 1405 pak bratři Mikuláš Ortlin (Ortlinovic) a Rudolf z Mülhausenu, kteří zdejší podíly v r. 1407 postoupili svému bratrovi (synovi) Reinhardovi (též Rynardovi) z Mülhausenu. Ten se již psal ze Sluštic.
O Reinhardovi ze Sluštic se dochovalo poměrně dost záznamů - např. další zmínka o něm pochází z r. 1414 kdy ustanovoval faráře do Břízy. Tento Reinhard ze Sluštic prodal v r. 1416 rentu na místní tvrzi, poplužním dvoru a zdejší vesnici pražskému měšťanovi Reinhardovi z Remeše. Další zmínka o něm pak pochází z r. 1423, kdy zakoupil blízký Hradenín od Otky - dcery svého staršího bratra, a další ještě r. 1437, kdy patrně zemřel. Ze zápisů je známá jeho manželka Machna z Horek, matka pěti dcer, které ještě r. 1460 žily. Po jeho smrti se vdova Machna provdala za Jana z Čepě a spolu se svým manželem si vyprosila r. 1455 odúmrť po Reinhardovi z Remeše, jenž si r. 1416 koupil plat na Slušticích od jejího prvního manžela.
Z dalších záznamů vyplývá, že Jan z Čepě byl již r. 1460 mrtev a Machna se vdala po třetí - tentokrát za Mikuláše Daksa z Hamršteina, jenž takto vyženil i Hradenín.
Po r. 1460 získal Sluštice Jan Ledecký z Říčan, který poplužní dvůr s vesnicí Sluštice odprodal v r. 1473 dvěma pražským měšťanům - Křížkovi ze Starého Města pražského a Jílkovi Rybovi, zvonaři z Nového Města pražského.
Potomky jednoho z nich (aneb obou) byly Anna manželka Zikmunda Roha z Vlkanova a Johanka ze Sluštic vdaná Čermákova. Roh prodal Sluštice r. 1519 Martě Pechancové z Bezděkova.
V této době se již na sluštické tvrzi nebydlelo, Pechanci spravovali Sluštice z Kralovic a Chřenic, a proto zdejší tvrz zanikla.
Ves Sluštice patřily pak z větší části ke kralovickému a křenickému panství a teprve v r. 1563 byly zdejší dvůr a tvrz ve Zlaté odděleny a určeny Matyášovi Pechancovi z Kralovic, který nemaje dětí je v r.1568 odkázal Mikulášovi Skalskému z Dubu a jeho manželce Markétě z Frejskutu.
Z jeho čtyř synů zdědili po r. 1597 Sluštice Heřman a Jan Jiřík a ti zde obnovili tvrz. V r. 1616 postoupil pak Heřman svůj zdejší podíl Janovi Jiříkovi a po jeho smrti připadl tento majetek Mikulášovi Skalskému z Dubu. Jemu byla pak v r. 1623 tvrz s poplužním dvorem a pivovarem ve Slušticích a vesnice Sluštice, Třebohostice a Zlatá zkonfiskovány a prodány knížeti Karlovi z Lichtenštejna. Od této doby patřily Sluštice trvale ke škvoreckému panství a sdílely s ním i jeho osudy.
- Kostel svatého Jakuba Většího – barokní kostel postavený v letech 1746–1749 na místě původní stejnojmenného gotického kostela, který vyhořel roku 1716.
- Pomník padlých v 1. světové válce