Sivice

Název obce Sivice
První podoba jména obce z roku 1317 zní Sibcz.
V záznamech z roku 1318 jsou Sivice zapsány jako SYPCZ
1338 - villis Siebitz - vesnice
1718 - Siwytz
Konečná dnešní podoba jména Sivice pochází z roku 1872  / L. Hosák, 1980 /.
Sivice /ty/ = podstatné jméno pomnožné, je utvořeno příponou  -ice k obecnému jménu siv. Bylo utvořeno ze jména přídavného sivb / b = tvrdý znak, který nahradilo později  -y /, což značí sivý, šedý. Z analogie pojmenování jiných  osad z té doby víme, že nesly jména po svých zakladatelích, která se tvořila podle barvy pleti nebo vlasů.  To značí, že osada Sivice byla pojmenována podle svého zakladatele, který byl pleti nebo vlasů sivých, šedivých, jako ves lidí Sivových.

Z dávné historie obce
První  zpráva o Sivicích pochází z roku 1251, kdy Jeroným z Lomnice u Tišnova sděluje rychtáři v Brně, že částku, kterou mu dluží, zaplatí z desátek, které dostává ze své obce Sivic. Tehdejší první kronikář Jan Bajer zaznamenal tuto nejstarší zprávu v obecní kronice. Tuto zprávu však není možné doložit, protože zápis v historických listinách nebyl dosud nalezen. Opíráme se pouze o písemnou výpověď sivického kronikáře, který přebíral tyto nejstarší zprávy o existenci obce z neznámých pramenů.
První potvrzená zmínka o obci Sivice je doložena originálními pergamenovými listinami z roku 1317 psanými latinsky a opatřenými pečetěmi. V té době Kateřina, rozená z Deblína, vdova po Tasovi z  Lomnice, zakládá  před Brnem pod Špilberkem klášter svaté Anny. Dává mu patronátní právo kostelů v Ořechově a Šitbořicích, dále vsi Sivice, Velké a Malé Blažovice a Ořechovičky. Klášter vzniká na popud  královny Elišky Přemyslovny, manželky Jana Lucemburského.
V roce 1318 král Jan Lucemburský potvrzuje novému klášteru sv. Anny před Brnem vlastnictví  poloviny vsí Sivic a Blažovic, kterou věnovala Geruše z Deblína své sestře Kateřině, vdově po Tasovi z Lomnice. Tyto listiny byly znovu potvrzeny 7. listopadu  roku 1747  na prosbu kláštera sv. Anny v Brně.  
Byly to pergameny :

z roku 1312 - založení kláštera s. Anny
z roku 1317 - patronátní právo vsi Sivice
z roku 1318 - darovací listina krále Jana Lucemburského, kterou daroval vesnici Sivice klášteru sv. Anny

První historicky doloženou postavou ze Sivic byl purkmistr krále Jana Lucemburského pan Mikuláš ze Sivic, který s králem Janem zahynul v bitvě u Kresčaku. Jeho opevněný zemanský dvůr stál na místě p. č. 58.
Před 30 letou válkou /1618 - 1648/ bylo postaveno v Sivicích 38 domů, k vesnici patřilo 976 měřic polí a 77 měřic vinic. Sivice, které měly výhodnou polohu, se na počátku 17. století značně rozrostly. Jednak se nacházely v blízkosti Brna, jednak tudy vedla cesta do Olomouce. Také měly příznivé poddanské poměry.
V roce 1754 bylo zaznamenáno ve vesnici 50 domů, 7 lánů, 16 půllánů, 14 čtvrtlánů a 13 domkařů bez polí. Obci patřil téhož roku obecní dům, kovárna, pastouška, hostinec a zvonice.
Kus lesa u Sivic, zvaný Hájek, patřil Blažovicím. Blažovští roku 1750 na Hromnice platili za používání lesa vrchnosti 2 zlaté, 40 krejcarů.Sivičtí platili vrchnosti za užívání panského lesa 30 zlatých také na Hromnice.
Roku 1738 vypuklo na jižní Moravě povstání, protože vrchnost nedodržovala patent o uvolnění roboty, který vydal císař Karel VI. Sivičtí se k tomuto povstání přidali a odmítli robotovat. Po potlačení povstání byli jejich vůdci Ondřej Zavřel, Antoš Daněk, Ondřej Dvořáček a Bartoloměj Pavlíček povoláni zemským gubernérem Šubířem do Brna. Byli krátce vězněni na Špilberku a zanedlouho propuštěni. Vůdci povstalců však byl zabrán majetek / celolán na č. 58 /, jeho syna odvedli na vojnu, kde zahynul.
Sivice sdílely spolu s Blažovicemi společný osud až do 2.května roku 1782. V tomto roce  zrušil císař Josef II. klášter dominikánek v Královské zahradě na Starém Brně. Tím ztratily Sivice svou dosavadní vrchnost.
Roku 1824 koupil František Xaver, hrabě z Dietrichštejna, v licitaci od c.k. správy státních statků statek blažovský s patronátním právem za 96.050 zlatých. Kupní smlouva byla vyhotovena roku 1829. Ke statku blažovickému náležely v okrese Slavkov Blažovice a Sivice.
Věnovací listinou z roku 1843 postoupil do společného vlastnictví svým dcerám Marii, Antonii a Teresii,  provdané hraběnce z Mensdorffu - Pouilly. Když roku 1847 zemřela jeho dcera Antonie, provdaná Mitrovská, obdrželi její třetinu rovným dílem její synové František a Arnošt Mitrovští. Později, roku 1849, František, hrabě   z Dietrichštejna - Pruskova svou věnovací listinu pozměnil a svolil, aby si dcery Marie a Teresie a dědicové zemřelé dcery Antonie směli  statek blažovický s ostatními statky rozdělit mezi sebe. Učinil tak smlouvou z roku 1850. Statek blažovický i se sokolnickým, tuřanským lénem a s jinými menšími realitami byl připsán Františku a Arnoštovi Mitrovským z Mitrovic a Nemyšle s výhradou, aby svému otci do jeho smrti dávali odtud čtvrtý díl příjmu. Synové se zavázali i k placení odškodného 72 231 zlatých. František však zemřel 2.5.1875 a Arnošt    14.10.1875. Dědicem se stal jejich otec Vladimír, hrabě Mitrovský, a po jeho smrti roku 1899 další jeho syn Vladimír. To byl poslední majitel panství.
Koncem 18. století  roku 1790 měla zdejší obec 75 domů a 430 obyvatel, začátkem století 19. v roce 1830 bylo zaznamenáno 92 čísel a 478 obyvatel / 252 mužů a 226 žen /. Do roku 1900 vzrostla obec na 143 domy se 791 obyvateli.
Za osadou v lese se využívaly dva kamenné lomy, panský na stavební kámen, a singulární na silniční štěrk.     V obci pracovaly také dvě cihelny, soukromá v trati polí Palegry a obecní, která byla zrušena roku 1862. Na Perku stála obecní sýpka.
Před zrušením roboty spravoval obec obecní rychtář, purkmistr a mladší, zástupce rychtáře.

• Kaple svatého Rocha
• Smírčí kámen
• Barokní kříž
• Boží muka
• Kříž u lesa
• Socha svatého Floriána
• Sakrální pomník se symbolikou svaté Trojice
• Stará hrušeň