¨V obci je základní škola, mateřská škola, prodejna smíšeného zboží a hostinec. Je zde také jezdecký klub, který nabízí své služby zájemcům o jezdeckou školu nebo agroturistiku, včetně ubytování. Areál TJ Semanín nabízí sportovní vyžití pro zájemce o volejbal, tenis či fotbal. V zimním období je zde k dispozici kluziště s přírodním ledem.
V okolí Semanína je překrásná příroda která, láká návštěvníky jak k pěším procházkám tak k projížďkám na kole nebo na koni. Semanín obklopují od jihu a od západu poměrně hluboké lesy, které jsou z velké části bukové nebo smíšené. V lesích a na loukách v okolí obce se vyskytuje mnoho druhů chráněných rostlin a živočichů, nejvýznamnějšími lokalitami v tomto směru jsou lokalita Na střelnici, starý ovocný sad nad obcí a údolí Semanínského potoka .
V obci je také několik kulturních památek. Jednou z nich je nepřehlédnutelná dominanta semanínské návsi – zvonice se zděným spodkem a bedněným patrem. Jedná se unikátní typ obranné zvonice pocházející pravděpodobně ze začátku 17. století. Zvonice se nachází v areálu kostela sv. Bartoloměje, který je v obci uváděn již v roce 1350. Současná budova kostela pochází pravděpodobně ze 17. století. Patrně nejstarší památkou v obci je kamenný smírčí kříž, který se nachází v bukovém lese nad obcí.
Semanín je obec velmi stará, pamatuje ještě dobu českých králů z rodu Přemyslovců. První zmínka o obci pochází z roku 1347, kdy byla předána biskupu litomyšlskému. V té době se nazývala Vila Zimeri - Zimerova ves.
Z tohoto názvu vzniklo německé jméno Zimersdorf (v překladu obránce, ochránce) později Schirmdorf-Semanín.
Semanín nebyl z počátku nijak velká obec měl asi jen 100-150 obyvatel, kteří se živili především zemědělstvím. Pěstovalo se hlavně konopí, len, hrách, proso a pohanka. Okopaniny se začaly objevovat až v 19. století. Lidé využívali trojpolné zemědělství, protože neznali hnojení a věřili, že půda tak jako bůh a lidé musí odpočívat. Výměry pole byly jen přibližné a hrubé, používali se míry jako: lán, záhon, prut, provazec, korec a jitro. Korec byl kus půdy, který se dal osít jedním korcem, což byl necelý hektolitr obilí, jedno jitro byla část pole, kterou bylo možné obdělat za jedno jitro tj. od rána do večera.
Doplňkem rostlinné výroby byla výroba živočišná. Chovali se koně prasata slepice krávy husy a včely, protože med se odváděl vrchnosti jako část úroku.
Obyvatelé Semanína však nebyli odkázáni pouze na zemědělství, ale využívali nalezišť kvalitní hrnčířské hlíny a živili se také hrnčířstvím. Hlínu dodávali i hrnčířům do České Třebové a okolí. Hrnčířský cech byl poměrně bohatý, vyvážel zboží do Čech i na Moravu. Roku 1609 pořídili členové cechu a hlavně jeho cechmistr Hanousek nový zvon do místní zvonice.
Semanín byl z počátku český o čemž svědčí nápisy na zvonech a česká příjmení obyvatel jako např. Vaňous, Fousek, Zastudil, Mikeš, Němeček, Urban a Mašek. Ve 30-tileté válce, ale Semanín zpustl a po ní byl v především díky všeobecnému útlaku českého národa Habsburky a přílivu německých přistěhovalců, postupně osídlen německým obyvatelstvem.
Po náboženské stránce byl Semanín katolický po celou bodu svého vývoje. Kostel je tu jmenován již roku 1350 jako filiálka k Opatovu, farní vznikl roku 1837. Tohoto roku je v Semaníně uvedeno již 100 domů se 781 německými obyvateli. Roku 1819 zde byla postavena německá škola.
Před II. světovou válkou zde rychle zakotvily Henleinovy myšlenky a tak v roce 1938 byl celý Semanín mimo dvou rodin nakloněn Hitlerovi. Ve válce odešli téměř všichni muži na vojnu a mnoho jich padlo. Přišel však květen 1945 a sním i konec všech německých nadějí. Když se blížila Rudá armáda k Semanínu uteklo několik německých rodin (asi 22 lidí* ) do lesů. Rozhodli se dobrovolně zemřít. Odchod ze světa si ulehčili tím, že se společně omámili opiem. Jejich vůdce Franz Havla je pak postřílel z automatické pistole. Zastřelil 19 lidí, mezi nimi i svou ženu. Pak zastřelil sám sebe. Havla se svou ženou byli pohřbeni na místě, ostatních 18 na hřbitově za kostelem. Počátkem července a koncem září 1945 byli Němci odsunuti. Do 15. září 1945 byla obec znovu úplně osídlena. Noví osídlenci pocházeli většinou z okolních obcí Kozlova, Přívratu, Zhoře, Svinné, Řetové a České Třebové. Školu přebírali učitelé po němcích, vyrabovanou a zpustlou, protože koncem války sloužila k vojenským účelům. Usilovnou prací všech učitelů a občanů byla zprovozněna. Úprava školy si vyžádala mnoho hodin práce a značný finanční náklad.
Mnohem nákladnější a pracnější byla elektrifikace obce, která byla dokončena počátkem roku 1947. Okolo roku 1960 byl v obci zřízen obecní vodovod. První etapa vodovodu (horní část obce) byla realizována koncem padesátých let a druhá etapa (zbytek obce) proběhla v letech 1960-61.
- Dominantou a zřejmě největší zajímavostí obce je historická zvonice pocházející pravděpodobně ze začátku 17. století. Původně obranná zvonice je asymetrická, se zděným spodkem a bedněným patrem. Na podbití stříšek jsou malované ornamenty a nápisy. Na zvonici je zvon o průměru 1,05 m, vysoký 0,8 m z roku 1609.
- Kostel svatého Bartoloměje - původně dřevěný, dnešní stavba barokní z roku 1696.
- Několik sousoší - 2x Nejsvětější Trojice, 2x Ukřižování, nejstarší z roku 1701
- Patrně nejstarší památkou v obci je smírčí kříž v "Bukáči" nad obcí.