Seletice

Osada rolníků a dřevorubců patrně vznikla již před počátkem 14. století na jihovýchodním úpatí Loučeňského hřbetu. Jeho vrcholová plošina zůstávala dlouho zalesněná. Podstatná část seletického katastru totiž zahrnuje značnou oblast rozsáhlého Svatojířského lesa. Obec byla pojmenována podle příjmení (Sele-Seleta) zakladatele a osazena jeho čeledí jako ves lidu Seletova. První písemný doklad máme až roku 1420, kdy vesnice patřila zemanovi Janovi zřečenému Košík. Tento vladycký rod vlastnil i nedaleký Košík, Rožďalovice a Bošín a měl vpodivuhodnou postavu žebravého cikánského poutníka, nazývaného tehdy kartas nebo zpyták (vyzvědač) tatarský. Za Košíků byla ve vsi založena tvrz. Mohla se nacházet vístech dosud zvaných Hrádek nebo Návrší, kde později šlechtičtí majitelé vystavěli myslivnu se starobylými sklepy. Stará pověst vypráví, že zvedla tajná chodba až na hrad Kuncberk u Křince. Ten byl ale postaven až po roku 1463 mocnými pány Křineckými zDo jejich držení se vté době dostaly i Seletice a roku 1623 je spolu sokolními pobělohorskými konfiskáty získali rožďalovičtí Valdštejnové. Po třicetileté válce se poničená osada stala součástí panství Nový Kuncberk-Křinec hraběte Pavla Morzina. Jeho osvícení a zadlužení potomci po roce 1781 nebránili poddaným vřestupu ké víře a navíc provedli trvalý převod nenáviděné roboty na peněžní platy, sí a pronájmem panské půdy. Roku 1807 panství koupila rodina podnikavých německých evangelických finančníků Bethmannů. Na Seletickém potoce, který vpramení, pracovalo několik menších vodních mlýnů. U každého byl menší rybník sáhonem na vodní kolo. Malý, ale vydatný potůček poháněl i vodní kolo pily, která zpracovávala dřevo záhlých místních lesů. Podivný název Prachovna pro osamocený mlýn pod vsí je dáván do souvislosti sýrobou střelného prachu, ale spíše tam židovský nájemce někdy před dvěma stoletími vyráběl zřevěného popela tehdy ceněnou potáš. Zí zemědělské části se osada postupně rozšiřovala kolem cesty na vymýcené návrší lesnatého hřbetu, tudy procházela důležitá zemská cesta zdo Jičína. Při ní již roku 1568 existovala svobodná zájezdní hospoda. Později byla na návrší zřízena i nová pila. Ví části obce se zachovaly omítnuté i neomítnuté roubené domky zstoletí. Na malé horní návsi je u dřevěné zvoničky na zdobném klasicistním soklu z1832 patrně dodatečně umístěná a lidově pojatá socha Panny Marie. Roku 1852 se dole ve vsi vě č.p. 53 narodil ThDr. a PhDr. František Kordač, který se roku 1919 stal prvním občanským pražským arcibiskupem a českým primasem. Véto funkci se do roku 1931 zasloužil o zmírnění napětí mezi naší republikou a Vatikánem. Jako syn prostého rolníka zě rozdělené vesnice se vyznačoval skromností a sociálním a národním cítěním. Pamětní deska slavného rodáka se nachází na přestavěné budově bývalé školy.