Sedlec (okres Břeclav)

Osídlení Sedlece je doloženo již z doby lovců mamutů. První písemná zmínka o obci z roku 1305 je z tohoto pohledu vlastně docela čerstvá. Český král Václav III. v ní postupuje Sedlec Ortlibu Hendíkovi. V té době už ale obec existovala, zřejmě od poloviny 11. století. Území na hranicích Moravy a Rakous přinášelo obci vedle výhod také nájezdy a plenění. Z toho důvodu byl asi Sedlec založen jako strážní bod před nebezpečím od východu. Po porážce rakouských Bábenberků českým králem Vratislavem II. v roce 1082 se Sedlec stal natrvalo součástí Moravy. Kostel s obcí ale zůstal nadále majetkem rakouských zemských pánů. Dějiny Sedlece jsou proto spojeny s majiteli mikulovského panství – Liechtensteiny a Dietrichsteiny, ale i majiteli sousedního panství Falkensteina Steinebrunn – Fünfkircheny.

Nejstarší dějiny Sedlece
 
 Prvním písemným dokumentem vztahujícím se k Sedleci je listina z roku 1305, uložená v Liechtensteinském archivu ve Vaduzu. Václav III. v ní postupuje Sedlec Ortlibu Hendíkovi, o kterém se však již žádný další materiál nezmiňuje. Avšak Sedlec byl založen mnohem dříve, zřejmě již kolem roku 1050. Nasvědčují tomu nejen jmenné listiny, které kladou založení vesnic s koncovkou - brunn (pramen studna), nebo - dorf (ves) do období mezi roky 1000 a 1100. Území dnešního Rakouska tzv. Východní marky sahalo tehdy až k Dyji a Moravě. Někdejším majitelem byl císař Jindřich III., který rakouskou říši svěřil svému místodržícímu - markraběti Leopoldu II. Bábenberkovi. Spravoval tedy i panství Falkenstein, k němuž území kolem Sedlece původně náleželo. Toto území bylo vždy v centru kulturního a politického dění, což přinášelo neustálé konflikty a plenění během válek. Obava Bábenberků z nebezpečných nájezdů Maďarů od východu byla nejspíš také hlavním důvodem k založení Sedlece.
   
Příběh zakladatele  Sedlece

 Příběh zakladatele Sedlece je zřejmě ukryt v původních středoněmeckých pojmenováních naší obce Voitelsbrunn a místa, kolem kterého byla vybudována tj. Margarten. Zdá se, že široká kotlina na moravsko-rakouské hranici, v níž Sedlec leží, byla tehdy součástí starého vnějšího říšského obranného systému. Zakladatelem a praotcem Sedlece je nejspíš ochránce před útoky na Falkensteinsko (a tím celou říši) z východu. Tímto ochráncem byl královský místodržící Voit (spisovně Vogt, Foyt), který vyhloubil první obecní studnu (-brunn) naší vesnice. Studna ležela, jak je doloženo, v nejstarším domě ve svahu Staré hory nad Margarten tj. dvorcem válečných koní. Z tohoto stanoviště měl ochránce a zároveň pastýř dokonalý výhled k východu i na  rozlehlou rovinatou kotlinu s pastvinami válečných koní.Ta se táhla od Portzinslu (Tichý ostrov), na západním okraji Sedlece ke Královskému prameni v blízkosti Hlohovce. O několik století později byly na dně této úrodné pastviny podél potoka Včelínek vybudovány rybníky Nový a Nesyt. Dobové topografie a nejstarší popisy krajiny zde zaznamenávají pastviny s názvy Koňské laskominy, Koňské pochoutky, Koňský brod. Celé území podél hraničního potoka (Včelínek) nazývají přírodní ráj - Naturparadis. Potvrzují tím, že praotec Sedlece Voit (Foyt) měl při výběru místa pro založení naší obce š?astnou ruku.

Německá kolonizace
 
    Po porážce Bábenberků v roce 1082 u Mailberku se stal Sedlec trvale územím Moravy. Kostel s obcí ale zůstal nadále majetkem Falkensteinského panství, který pouze ležel  na moravské půdě. Politická situace, porážky a vítězství, sňatky a koupě však vztahy k území rychle měnily. Život Sedlece je proto ve své další historii spojen nejen s novými majiteli mikulovského panství Liechtensteiny (1249-1560) a Dietrichsteiny (1575-1945), ale také s původními majiteli panství Falkenstein pány z Fünfkirchenu a možná i dalšími dílčími držiteli. Sedlec náleží k panství Mikulov od roku 1332, avšak celá ves patří Liechtensteinům teprve v roce 1570. Nejvíce obyvatel měl Sedlec v roce 1930, kdy zde žilo 895 Němců a 221 Čechů. V roce 1938 byl Sedlec zabrán německým vojskem a stal se součástí tzv. landrátu Mikulov. Po druhé světové válce bylo původní německé obyvatelstvo vysídleno.

Nejstarší mapa Sedlece

Kníže Ferdinand Josef Dietrichstein nechal po smrti svého otce Maxmiliána vyhotovit mapu mikulovského panství, která byla dokončena v roce 1657. Náčrtek k ní z roku 1657 je nestarším dosud nezveřejněným záznamem Sedlece. Otto Holzer - autor knihy Liebes Voitelsbrunn (Milovaný Sedlec) - vzácné výpovědí o našich kořenech a německé vsi Voitelsbrunn, ho získal teprve v únoru 1937 v zámeckém archivu v Mikulově. Teprve na jeho základě bylo možno vytvořit ucelený obraz nejstarších dějin naší vesnice a zhotovit celkový půdorys středověkého osídlení.Tento nenápadný dokument má pro Sedlec penězi nevyčíslitelnou cenu.

Dům rodiny Asimus

Až do nedávné současnosti zůstalo zachováno několik domků původní vsi kolem kostela v blízkosti dvorce válečných koní (Margarten). Tento dům po generace patřil rodině Asimus. Z neznalosti jeho neobyčejné historické ceny byl zbořen novými obyvateli až v padesátých letech.

• Kostel svatého Víta
• Socha svatého Jana Nepomuckého
• Letohrádek Portz
• Městské lázně sirné
• Sýpka