Sazovice

Dle kronikáře Vojtěcha Velíska vznikla osada někdy v 11.stol. ze dvou rybářských chat nalézajících se na hrázích čtyř rybníků přibližně v místě bývalého domu č.p.1 (Zahrázovo) za dnešním obecním úřadem a domu č.p.44 při cestě k Machové. V obou chatách byly usazeny rody Šestáků, které však do roku 1965 vymřely a zůstali jen vzdálení příbuzní.

Historický vývoj obce

Sazovice patří mezi nejstarší obce zlínského kraje. Písemně se poprvé připomínají v roce 1362, záznam se týká drobného šlechtice Wznatky in Sazowitz, který zde sídlil a měl tu nějaký majetek, avšak vesnice mu nepatřila. Existence obce lze předpokládat od osobního jména Saza (zřejmě podle barvy vlasů, šlo tedy o ves lidí Sazových).

 O bohaté minulosti obce svědčí archeologické nálezy pohřebišť, předmětů a zbraní, pocházející již z období neolitu, mladší doby kamenné, z 5. Tisíciletí př.n.l. nalezené u trati Vrbůvky, Díly a Hony; z doby bronzové (1.500 let př.n.l.) v tratích Lazy, Hony a Díly; z doby železné i obdob slovanského z 8.stol.n.l..

 Díky blízkosti sídlu panovníků Velkomoravské říše kraj zasahován všemi změnami a děním v této říši. V letech 863 – 885 přijal tedy také křesťanství přímo od slovanských věrozvěstů Konstantina a Metoděje.

 Sazovice náležely k majetku mocného rodu Šternberků, majitelů holešovského a količínského panství, z nichž Jan prodává Sazovice roku 1373 Bohuškovi ze Sazovic. Ten vesnici ale již v roce 1376 prodal zpět Albrechtovi a Petrovi ze Šternberků, kteří ji připojili ke svému količínskému panství. V roce 1397 připadly Sazovice Zdeňkovi V. Ze Šternberků, majiteli lukovsko-zlínského komplexu.
V okolí Sazovic zaniká řada vesnic (Bunějov, Kračenovice, Kozinec).

 Roku 1437 jsou Sazovice prodány lukovskými bratry Jiříkem a Lackem ze Šternberků bohaté měšťance Anně, vdově po Matoušovi Napajedelském. Poté vlastní Sazovice hradišťský měšťan Mikuš a po jeho smrti je ves prodána roku 1447 Petru Stojanovi z Přestavlk. Kolem roku 1500 prodává jeho syn Václav Stojan z Věžek vesnici vladykovi Ctiborovi z Dobrčic. Ctibor byl dosti zámožný, a když ještě zdědil majetek po bratru Vítkovi, držel poblíž Přerova celou skupinu vesnic. Ze svého sídla v Říkovicích dohlíží pak i na správu Sazovic. Po jeho smrti v roce 1517 přechází majetek na jeho syny. Roku 1545 prodává jeden z nich, Vítek z Dobrčic, odlehlé Sazovice Václavu Tetaurovi z Tetova, který tak mohl přikoupenou vesnici připojit ke svému malenovickému panství.

 K panství malenovickému patří vesnice do roku 1570, poté přináleží ke statku otrokovickému a spolu s ním se roku 1649 dostává k Napajedlům (v roce 1647 bylo otrokovické panství prodáno Kryštofem Podštatským ta 34.000 zlatých pánům z Rotalu, majitelům napajedelského panství).

 Po třicetileté válce a následných tureckých vpádech zůstalo mnoho gruntů opuštěno, a proto páni z Rotalu povolávali do svých dědin nové rody, hlavně ze Slezska.

 Další záznam o obci pochází z roku 1676. V této době se provádí obcí Otrokovice, Kvítkovice a Sazovice, sužování nadměrnou robotou, obracejí na svého pána se žádostí o snížení každodenní roboty na tři dny v týdnu. Za to slibují svědomité vykonávání roboty a osídlení pustých gruntů. Jejich žádosti je vyhověno červencovým dekretem Julia z Rotalu.

 V roce 1715 bylo v panství napajedelském provedeno sčítání obyvatelstva. Purkmistr Eliáš Bedroš uvádí ve svých záznamech o obci Sazovice : 41 hospodářů a hospodyň, 44 synů, 25 dcer, 14 pacholků, 9 dívek, 23 hoferů, 5 synů hoferů a 5 dcer hoferů. Celkem tedy 166 obyvatel.

 V roce 1780 byla v Sazovicích, obci bez kostela, vystavěna zvonice.

 V roce 1831 vypukl v mysločovské farnosti cholerový mor. Na tuto epidemii vymřely často i celé rodiny.

 Rok 1848 byl rokem zrušení roboty. Obce dostávají přiděleny katastry a zemědělci se stávají právními vlastníky půdy. Vedle usedlých sedláků vzniká i vrstva drobných domkařů, kteří koupí získávají část půdy. Vlastnické změny i celkové uvolnění vedly k rozrůstání obce a k celkovému rozkvětu. Tento růst však měl za následek nedostatek půdy, protože při rozparcelování panských statků se sazovický katastr nezvětšil, naopak vzhledem k poloze (obec ležela na hranici tří panství) zde docházelo k různým směnám pozemků mezi vrchností. Původní katastr Sazovic byl větší a sahal až po Skály. V této době měly Sazovice svého posledního rychtáře Václava Ulmana, fojtství se nacházelo v usedlosti č.p. 37. Nastoupila obecní samospráva volená podle velikosti majetku. Hlavou obce bal starosta, který měl po ruce tři radní.

• Zvonice z roku 1947
• Kříž na památku oběti z první světové války - z roku 1920
• Socha Panny Mari