Krajina na okraji české tabule jihovýchodně od Luže a Košumberka je až překvapivě členitá a tvarově pestrá.
Plochá, táhlá a nevýrazná návrší a široce rozevřená údolí, která můžeme vidět okolo hrochova týnce a chrasti u Chrudimi. jsou zde vystřídána sráznými svahy a úzkými hlubokými údolími. přímo vyhlídková silnice. z níž část této krásné krajiny přehlédneme, spojuje Luži a Nové Hrady. Z povzdálí ji ze severní strany lemuje od vsi s nezvyklým jménem Bílý Kůň dlouhý prudký svah s přírodní rezervací Střemošická stráň. Rezervace dostala své jméno podle obce rozložené ve svahu pod nejprudším srázem. Ke Střemošici či spíše k hornímu okraji srázu nad ní, se naše oči určitě bezděčně otočí. Upoutá nás tu totiž doslova bělobou zářící štíhlá vysoká stavba. Říká se jí poklona. Na místě zdaleka viditelném a skutečně nepřehlédnutelném stojí již od první poloviny 18. století. Je to sloup nejsvatější trojice a je opravdu trojboký. Každou plochu zděného a omítnutého hranolu zpestřují pilastry a dva nad sebou umístěné protáhlé výklenky. Sloup vrcholí pískovcovou tesanou ozdobou, která zastupuje stříšku. V těsné blízkosti sloupu prochází silnice od Bílého Koně přes Střemošici k Vysokému Mýtu. Silnice vytrvale stoupá přes Střemošici a k pokloně má udané stoupaní 12 procent. Okraje srázu v délce asi tři kilometry a o rozloze 46 hektarů jsou zahrnuté do přírodní rezervace střemošická stráň. Je to totiž z pohledu botaniků pozoruhodná část území. suchá a teplá místa na opuce hostí rostliny v takové míře. že se střemošická stráň řadí mezi nejvýznamnější české botanické lokality. Bylo tu zjištěno na 270 druhů vyšších rostlin. K nejvzácnějším patří některé naše orchideje jako Vstavač Nachový a Vojenský, Střevičník Pantoflíček a další. I když Vás třeba botanika příliš neoslovuje, vynikající výhled od poklony z výšky 445 m. n. m. Vás jistě učaruje. Přehlédnete Skutečsko, Prosečsko i Železné hory, u nohou Vám bude ležet Luže s poutním kostelem p. Marie, hrad Košumberk i Bílý Kůň.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1167.
Úryvky z Řepnické kroniky z roku 1930
Původ jména:
Kdy vznikla osada, nelze určitě zjistiti. O stáří svědčí starobylá křtitelnice, nyní z části zazděná v předsíni chrámové, pocházející z prvních dob křesťanských. Nezachovala se však celá, schází jedna noha. Jméno obdržela osada asi od zaměstnání obyvatelstva. Zde se pěstovala více než kde jinde řepa bílá ( hlavatice ), která bývala lidmi obyčejnou denní potravou jako chleba, a podnes se ji zde daří znamenitě.
První historická zmínka o Řepníkách je již v darovací listině z r. 1167, kterouž nadání učinil kníže ( král ) Vladislav II. ( I. ) (panoval 1142 - 1173 ) novému latinskému klášteru Premnoštranskému v Litomyšli po odchodu Benediktinů z Litomyšle do Podlažic. V listině této, která prý je podložena a asi o 100 let později psána, stojí: " Ego rez Wladislavus dedi predium meum Repine ..." = " Já král Vladislav věnoval jsem statek svůj Řepnický ..."
Další historie:
Ve 13. stol. náležely Řepníky k župě Vratislavské a ve 14. stol. byly již osadou farní. Když bylo zřízeno biskupství v Litomyšli, statky klášterní tomuto biskupství většinou připadly a s nimy i Řepníky s farním kostelem v roce 1349. Když pak v roce 1398 biskup Boží dům (Nové Hrady) postoupil klášteru Podlažickému, připadly s ním i Řepníky témuž klášteru a zůstaly při panství tam až do válek husitských. Po válkách husitských ( 1436 ) zapsáno jest panství biskupské, Podlažické a Novohradské pánům Kostkům z Postupic, kteří vynikali dary ( výborní diplomati ) a byli přívrženci Českých Bratří, k nimž se veřejně hlásili a je na svém panství podporovali ( Jan Augusta, tiskárna aj. ) Za vlády těchto vystavěn v Božím domě pěkný nový hrad, po němž osada Nový Hrad ( nyní Nové Hrady) nazvána.
V roce 1559 postoupeno k zpupnému dědictví Janovi Žateckému z Vejkrštofu. Tehdy k tomuto panství také náležela rychta Řepnická (Řepníky, Střemošice a Zádolí ). V roce 1583 koupil zámek Nový Hrad se všemi vesnicemi Mikuláš z Lobkovic. Zemřel 1588 a zůstali po něm dva nezletilí synové Jan Viktorin a Mikuláš. Později ( 1594 )bylo panství mezi ně rozděleno tak, že Janovi Vikt. dostala se tvrz Týnecká a sní rychta Řepnická.Obec Řepníky čítala r. 1790 63. čísel domovních. Do 1. října 1785 byla povinna robotou panství Hrochovotýneckému a to: 1248 dní potahy dvojspřežnými, 2184 dní potahy jednospřežnými a 1236 dní prací ruční. Mimo to odváděla dávky: za kuřatam 5 zl. 36 kr., za len 9 zl. 24 kr. a jiné celkové poplatky činily ročně 612 zl. 4 kr. 3/4 denáru.
- PhDr. Jan Sobotka (1862-1931) profesor matematiky na Karlově univerzitě
- Pozdně barokní kostel sv. Vavřince z r. 1783 - Hlavní oltář přenesen z kostela ve Vysokém Mýtě. Kazatelna rokoková, kamenná křtitelnice.
- Na hřbitově hranolová dřevěná zvonice, před ní kamenný krucifix z r. 1823.
- Klasicistní fara z r. 1791 stavěna dle plánů zdejšího faráře K. Weebera. Uvnitř je jeho portrét.
- Pamětní deska rodákovi PhDr. Janu Sobotkovi (1862-1931) profesorovi matematiky na Karlově univerzitě.
- Slovanské hradiště s valy a příkopy, archeologické naleziště, zhruba 2 km na severozápad od vesnice