Radiměř

První listinná zmínka je z roku 1291 (Radmels), kdy se území obce nacházelo na svojanovském panství – tehdy opět v majetku krále (mezi lety 1281–90 panství patřilo Záviši z Falkenštejna). Původně to byla obec ležící v Čechách. Vzhledem k tomu, že mezi skutečnou lokací řady měst či vesnic a prvními zápisy o nich uplynuly často i desítky let, a vzhledem ke znění listiny, je jisté, že vesnice pochází z doby Přemysla Otakara II., který v této oblasti vyvíjel v 60. letech 13. století značnou kolonizační aktivitu prostřednictvím schopného, agilního lokátora Konráda z Limberka (Lewendorfu).

V rozporu s vůlí Karla IV., který trval na nezcizitelnosti Svojanova a přináležejícího území z majetku Koruny, bylo panství po jeho smrti zastaveno moravským pánům z Boskovic. R. 1437 však Zikmund Lucemburský svojanovské panství přiřkl své ženě, Barboře Celské. V průběhu staletí se hranice Čech a Moravy drobně proměňovaly (v závislosti na majetkových poměrech a zvětšování/zmenšování jednotlivých panství) a taková změna se dotkla i Radiměře.

Roku 1512 byla vesnice Radiměř rozdělena na dvě, z nichž jižní část (Česká Radiměř) zůstala v Čechách, kdežto severní část (Moravská Radiměř) připadla Moravě. Moravská Radiměř se později stala městysem. Obě obce však náležely do stejné církevní provincie, jíž byla a dodnes je Moravská církevní provincie. Zároveň měly obě obce také společné školy. V obou obcích existovalo dříve celkem 14 vodních mlýnů.

Po Mnichovu byly obě obce roku 1939 sloučeny, po osvobození došlo k opětovnému rozdělení. K 17. prosinci 1950 došlo ke druhému a tentokrát již definitivnímu sloučení obou obcí. Roku 1952 došlo i ke sloučení obou osad v jeden celek s jednotnou řadou čísel popisných. Jednotné katastrální území bylo vytvořeno při obnově katastrálního operátu v letech 1973–76, přičemž roku 1973 došlo k úpravě katastrální hranice s Hradcem nad Svitavou.