Rybníky, na kterých si přijdou na své i rybáři, jsou i v nedalekém okolí obce. Samotný Pístovický rybník, se známou pístovickou Riviérou a velkou chatovou oblastí, je využíván rekreanty. U rybníka jsou k dispozici restaurace a půjčovny loděk. Nyní je také nově v provozu autokemp.
Velmi oblíbené jsou vycházky do okolí obce - např. překrásným údolím potoka Rakovce do Jedovnic (asi 13 km vzdálených) anebo údolím Říčky až do Brna. Obě údolí jsou od roku 1992 zařazeny do kategorie přírodní park a v obou je zřízena naučná stezka. V obci je křižovatka cyklostezek.
Kolem roku 1220 patřily Račice Kojatovi z Hněvína Mostu. Je to první historicky známý šlechtický majitel Račic. Mimo Račic mu patřilo ještě mnoho jiných statků jak v Čechách, tak i na Moravě. Pocházel ze staročeského panského rodu Hrabišiců, který měl ve znaku na zlatém pokladu umístěné dvoje černé hrábě napříč položené, každé o šesti kolících. Členové tohoto rodu zastávali nejvyšší úřady v Čechách. On i jeho bratr Všebor byli předními zakladateli křížovnického kláštera v Praze na Zderaze. Kojata měl za manželku Vratislavu a zemřel bezdětný roku 1227. Testamentárně odkázal své statky, tedy i Račice svým neteřím Eufémii a Svatochně, které jsou také podle pověsti zakladatelkami hradu Račice budovaného v letech 1275-1285 na místě dnešního zámku. Pověst vypráví, že mezi oběma šlechtičnami vypukl spor o to, na kterém místě si mají své sídlo postavit. Přitom jedna z nich měla prohlásit: "Já si přeji postavit sídlo radši zde, než tam, kde ty si přeješ" a od onoho "radši zde" prý vzniklo jmého Račice. Pravděpodobnější však je, že obec dostala své jmého podle potoka Rakovce, který tudy protéká a který byl od nepaměti známý tím, že byl plný raků.
Račický hrad byl proslulý svou pevností a nedobytností, o čemž svědčí jeho dobývání králem Janem Lucemburským v roce 1312, kdy byl majitelem hradu pověstný lapka a lupič Friduš z Linavy.
V následujících letech se vystřídali v držení Račic páni z Lipé (1346-1350), Šternberkové (1350-1399), páni z Kravař (1399-1466), bratři Černohorští z Boskovic (1466-1568), Haugvicové (1568-1576) a páni z Petřvaldu (1576-1623), mezi nimiž vynikl Hanuš Petřvaldský z Petřvaldu, který na zámku provedl rozsáhlé úpravy. Budovu nechal zvýšit na dvě poschodí ukončené čtyřmi věžemi ozdobenými lucernami. Hanuše Petřvaldského z Petřvaldu dnes připomíná na zámku pamětní deska s nejdůležitějšími daty z jeho života a nádherný renesanční krb v hlavním sále zámku. Upravena byla také budova lesního úřadu, dnes jedna z nejkrásnějších staveb Račic. Věž má arkýř se zamřížovaným okénkem, který je nesen homolemi z pískovce. K věži se připíná mohutná obranná zeď s jednoduchou hradební bránou. V horní části hradební zdi jsou pásové římsy z kvádrů a konzoly. Mezi spodními pásovými římsami jsou ve dvou řadách střílny, dnes již zazděné. Po pravé straně brány je také arkýž bez okna. Před hradní bránou býval v dřívějších dobách široký příkop, přes něž vedl padací most. V horní části brány jsou dodnes patrné ostré špice někdejší padací mříže. V dřívějších dobách bránu uzavírala masivní dubová vrata pobitá plechem, dnes však již nenávratně ztracená. Hanuš Petřvaldský z Petřvaldu se zúčastnil stavovského povstání proti Habsburkům. Po prohrané bitvě na Bílé hoře byli vůdcové povstání zatčeni a krutě potrestáni. Hanuši Petřvaldskému z Petřvaldu byl veškerý jeho majetek zabaven a on sám zemřel ve vězení na Špilberku.
Zkonfiskovaný majetek se dostal do cizích rukou. jeho první pobělohorským majitelem se stal Karel Willinger ze Schönenperku (1623-1629), který jej po šesti letech prodal Šimonu Kratzerovi. Po roce se stal novým majitelem Račic šlechtic de Torno (1630-1670), avšak teprve až Braidové (1670-1800) se usadili v Račicích natrvalo. Pocházeli z Calabrie v neapolském království. V erbu měli modrý štít a na něm tři stříbrné krokve. Jejich erb je dodnes patrný nad vchodem do drnovického kostela, kde je také rodinná hrobka Braidů.
Antonína Pavla Braidu dnes připomíná v Račicích několik vzácných barokních uměleckých památek pocházejících od známého a ve své době velmi žádaného sochaře A. J. Heinze. Na náměstíčku je to socha Immaculaty (Neposkvrněného početí), na dolním konci vesnice v místech zvaných U Svatých pak sochy sv. Vendelína a sv. Floriána, jejichž podstavce jsou ozdobeny kamennými piniovými šiškami, jež jsou pro Račice tak typické. Bohužel v letech 1999 až 2000 byly velmi znehodnoceny krádežemi. V květnu 1999 byly nejdříve zcizeny dvě ze čtyř píniových šišek U Svatých, počátkem roku 2000 i vzácný barokní erb hrabat Braidů ze sochy Immaculaty. Díky šlechetným finančním darům račického rodáka pana Oldřicha Hromka žijícího od roku 1948 v Austrálii, se podařilo pořídit kopie ukradených památek. V polích stojí dva kamenné kříže. Jeden při silnici k Pístovicím, druhý u silnice vedoucí do Ruprechtova. Pocházejí z let 1774-1775.
Z dalších majitelů stojí za povšimnutí baron Mundy 1830-1864, který pocházel z údolí Monchau v Německu. Původně byl pouhým tkalcovským mistrem, který díky své podnikavosti velmi zbohatl a za své zásluhy byl povýšen císařem do šlechtického stavu. Měl několik dětí, z nichž vynikl MUDr. Jaromír von Mundy, který byl zakladatelem rakouské sanitní služby a spolu s André Dunantem stal u zrodu světové organizace Červedného kříže. Na zámku v Račicích prožil své dětství i mládí. Baron Mundy měl ve znaku beránka. Na račickém panství provedl řadu úprav a změn, a podobu, kterou zámku vtiskl se s nepatrnými změnami dochovala až do dnešních dnů. V roce 1864 však zámek prodal a jeho novým majitelem se stal Eduard von Kramsta (1864-1874). Vlastnil jej však pouze deset let, protože po tragické smrti svého jediného syna, který byl smrtelně postřelen při lovu na jeleny, ho v Račicích již nic nedrželo. Památkou na tuto událost byl dřevěný kříž, který se tyčil na skále proti zámku, kde k oné tragické události došlo.
Dalším majitelem račického zámku se stal baron Palm (1874-1894), od něhož koupil panství známý vídeňský průmyslník Pavel rytíř ze Schollerů, v jehož rodinném majetku zůstal zámek až do roku 1945, kdy po osvobození Račic ruskou armádou byl na základě tzv. Benešových dekretů vyvlastněn a dán pod národní správu. V roce 1947 převzal budovu Oděvní průmysl n. p. Prostějov, který zámek opravil a zřídil zde rekreační středisko pro své zaměstnance. Počátkem 50. let připadla budova ministerstvu vnitra, které zde umístilo jednotku vnitřní stráže. Konečně v roce 1959 sem byla přesunuta zvláštní škola z Vyškova, jejímž potřebám slouží budova zámku doposud.
Významnou etapu v historii Račic tvoří rok 1938, kdy v době, kdy se všemi opuštěná ČSR chystala na hrozící válku s Německem, byl na račický zámek umístěn generální štáb československé armády včetně hlavního velitele ozbrojených sil tehdejší ČSR generála Ludvíka Krajčího.
Z poválečné historie Račic stojí za zmínku rok 1960, kdy došlo k jejich sloučení s Pístovicemi v jednu obec nazvanou Račice-Pístovice. V roce 1996 byla zahájena výstavba čistírny odpadních vod, jejímž vybudováním se tak Račice-Pístovice staly vedle dalších 7 městeček tehdejšího okresu Vyškov jednou z mála obcí na okrese, které se mohly takovouto stavbou pochlubit. Náklady na její vybudování si vyžádaly částku 45 898 000 korun a čistírna byla vybudována pro 1450 ekvivalentních obyvatel. Také nezbytnou součásti stavebních prací bylo vybudování kanalizačních sběračů v délce 6637 metrů. Čistírna byla vybavena technologií italské firmy Comital. Do zkušebního provozu byla ČOV uvedena na podzim roku 1998 a v závěru roku proběhla její kolaudace. Jedná se o čistírnu mechanicko-biologickou, která je schopná vyčistit až 16 m3 kalů, jejíž denní průtok je 210 m3 a v dobách deštů je schopna zpracovat i 280 m3 znečištěných vod.
Neméně důležitou a finančně velmi náročnou akcí bylo také zahájení plynofikace obou částí obce v roce 1999. V roce 2000 došlo k provedení plynofikace v Pístovicích a následujícího roku na podzim byla dokončena plynofikace Račic. Oběma uvedenými akcemi tak Račice-Pístovice učinily maximum pro zlepšení životního prostředí nejen svých obyvatel, ale i množství rekreantů, kteří do tohoto krásného koutu vyškovského okresu se 14-ti hektarovým rybníkem a hrdě se tyčícím zámkem každoročně přijíždějí na zotavenou.
- Alois Hudec (1908 - 1997) absolutní mistr světa v nářaďovém tělocviku z Paříže roku 1931 a olympijský vítěz v rozporu na kruzích z Berlína roku 1936
- Alois Kotzmann (1868 - 1938) průkopník hasičského hnutí v Rakousko-Uhersku
- ThDr. František Bulla (1868 - 1929) český papežský komoří, biskupský rada, předseda Ústřední jednoty Raiffeisenek, člen správní rady Moravské banky
- Ing. Karel Šrogl (1860 - 1938) dlouholetý správce račického panství a lesnický odborník habsburské monarchie
- Josef Matěj Šrogl (1861 - 1924) učitel a významný hudební skladatel, jenž zemřel v Jakartě
- Vladimír Šťastný (1919 - 1997) hudební skladatel známý především v Japonsku.
- Kostel Zvěstování Páně
