Pustějov

Území kolem obce Pustějova bylo s velkou pravděpodobností osídlené již v době železné, kdy dnešním katastrálním územím obce vedla jedna z tras jantarové cesty z Řecka k Baltickému moři. Důkaz o této domněnce poskytuje nález jantaru a řecké bronzové mince ze 3. stol. před n.l. nalezený u obce v roce 1880 - 1881.

Obec byla pojmenována zřejmě po svém lokátorovi - zakladateli Pustějovi v době slovanské kolonizace koncem 12. stol. nebo v první polovině 13. století.

Do konce 13. století následkem válek zpustnula. Snad by se i podle tohoto zpustnutí dal vykládat název obce. Nově byla osídlena kolem roku 1300. Nová kolonizace probíhala na základě práva purkrechtního /německého/, lokátorem byl Petr, který dal obci své jméno, Petrovice /německy Petrowitz/. Za opětovné osídlení území dostal Petr od vrchnosti fojtství, které ovšem záhy přešlo zpět na vrchnost. A to vzhledem k tomu, že Vok z Kravař, nový pán Fulneku a Bílovce, prodává ves za 70 hř. 28. 7. 1324 Jindřichu Dominikovi Wibigerovi. Listina o prodeji je současně prvním písemným dokladem o existenci obce.

Páni z Kravař drželi Pustějov po tří generace a roku 1389 ji prodali konventu augustiniánů, kanovníků z Fulneka. Vrchní právo nad vsí ve formě patrně léna si však ponechali. Fulnečtí augustiniáni podali na ně v letech 1437 - 1450 žalobu k zemskému soudu. Spor sice vyhráli (už r. 1433 opavský kníže Václav poručil vložit do zemských desek všechny vsi včetně Pustějova konventu augustiniánů), ovšem fulneční páni se o udržení léna nadále snažili a soustředili do svých rukou všechny zástavní listiny na konventské "zboží". Jan ze Žerotína je i s fulneckým panstvím vložil do olomouckých zemských desek, čili k Moravě, přičemž vsi ležely ve Slezsku a měly být vloženy do zemských desek opavských.

V roku 1505 propukl spor o zástavní dědiny, o jejich příslušnost do Moravy, jakož i o zemské hranice, které přetrvávaly až do 18. století.

Klášterský majetek s okolními vsi (Děrné, Jílovec, Lukavec) se nazýval velkostatek Pustějov podle letního sídla augustiniánského v Pustějově (v současnosti obecní dům).

V roce 1784 v rámci josefinských reforem byl augustiniánský klášter ve Fulneku zrušen a jeho statky přešly do státní správy řízené z Jičína pod jménem Státní statek Pustějov. V té době byl rozdělen dvůr v Pustějově mezi 108 chalupníků nejdříve jako nájem, později jej dostali do trvalého vlastnictví.

V roce 1825 prodal stát velkostatek pustějovský rodině Čejků z Badenfeldu. V roce 1842 přešel velkostatek do rukou Christiana, svobodného pána ze Stockmaru. Za něho bylo provedeno sloučení velkostatku pustějovského a fulneckého. Správa sloučeného velkostatku se přesídlila do Fulneku.

Z hlediska veřejné správy náležel Pustějov nejprve od roku 1850 okresu Opava, v letech 1855 - 1868 přechodně k samostatnému okresu Bílovec, od roku 1868 opět k Opavě a po vzniku nového okresního úřadu v roce 1896 až do roku 1960 k Bílovci. Po zřízení nových správních celků v roce 1960 připadl definitivně okresu Nový Jičín. K 1. 1. 1976 integroval Pustějov ke Studénce, u které setrval až do prvních svobodných voleb v roce 1990. Od roku 1990 je Pustějov opět samostatnou obcí. V této době , od r. 1990 do r. 1999 byl starostou obce Lubomír David.

Pustějov byl od svého založení vesnicí českou. Teprve v 18. století se více poněmčil. V době třicetileté války utrpěl velké škody při průtazích vojsk Poláků (1620 a 1624), Dánů (1626-1627) a Švédů (1642-1650). Teprve 18. století přineslo Pustějovu zmírnění poddanských povinností a větší prosperitu.

V roce 1873 byl v obci na fojtství zřízen poštovní úřad. Prvním poštmistrem byl taky tehdejší fojt Jindřich Liebischer. Roku 1916 se pošta přestěhovala do budovy pozdějšího obecního domu a roku 1929 do dnešní budovy obecního úřadu. Telefonem byl poštovní úřad vybaven v roce 1929 se zavedením elektřiny.

První světová válka stála obec Pustějov vedle jiných utrpení i životy 46 občanů. Při odhalování pomníku obětem této války v r. 1923 měl slavnostní projev známý spisovatel František Sokol - Tůma.

V průběhu 1. ČSR se v obci rozvinul čilý společenský a kulturní život, na němž se podílela především škola, Sokol, hasičský sbor a další dobrovolné organizace, které vyvíjely činnost do okupace v r. 1938, kdy se stal český Pustějov součástí tzv. Sudet.

Obětí represálií během okupace se stala řada občanů, z nichž osm bylo vězněno v Novém Jičíně a ze čtyř, kteří byli vězněni v koncentračních táborech , byli tři umučeni. Vlastního osvobození se pustějovští občané dočkali až na konci 2. světové války a to 5. května 1945.
Po stránce náboženské zůstala vesnice po celou dobu převážně katolická, přifařena byla k Bílovu a později do Kujav. V roce 1678 byl v obci postaven kostel sv. Maří Magdalény jako filiální, který byl nejprve rozšířen okolo roku 1800 přístavbou presbyteria a pak v letech 1889 - 1890 vystavěn nový v novogotickém slohu.V roce 1868 zde byla zřízena v augustiniánském zámečku fara. Budova fary byla postavena až v roce 1902.

Škola v obci se připomíná od roku 1784, ale vyučovalo se již dříve v soukromých domech. Samostatná školní budova byla postavena v roce 1874. Od roku 1874 se vyučovalo v dvojtřídní škole, která byla již od roku 1896 trojtřídní. V roce 1911 byl postaven dům se dvěma byty pro učitele / budova dnešního obecního úřadu /, přestavěn obecní hostinec a rekonstruován zámeček na obecní dům.

Pustějov byl zemědělskou vesnicí, což dokazuje otisk pečetidla z roku 1706, na kterém byly zobrazeny tři postavené snopy obilí a kolem nich pět zobajících kuřat.

Zemědělství jako tradiční zdroj obživy obyvatel Pustějova, kteří již od druhé poloviny 19. století hospodařili na postupně pronajímaných a rozparcelovaných částech panství, i rozvoj drobného řemeslného podnikání byl násilně přerušen po druhé světové válce zejména kolektivizací. V roce 1958 zde vzniklo JZD, které pak k sobě připojilo JZD Butovice a JZD Studénku. Od roku 1975 se hospodaří pod společným názvem JZD Odra se sídlem v Pustějově.

• Maximilián Pracný

• Kostel svaté Maří Magdaleny
• Fara, hřbitovní kaple
• Socha svatého Jana Křtitele ve výklenku mlýna
• Kaple na výjezdu z obce ve směru na Kujavy
• Přírodní rezervace Bartošovický luh