Přišimasy

Obec Přišimasy má tři části. Část Horka (osada Hůrka) vznikla koncem 12. století na návrší s kostelem. Část Skřivany (osada Křivaň) vznikla v půlce 14. století v dosti složitém terénu, kolem rokle menšího potoku. Konečně koncem 14. století vznikla nejbohatší část, klasická okrouhlice s dobře dimenzovanou návsí s rybníčkem, Přišimasy, která dnes této aglomeraci tří částí daly název.

První zmínky o původních osadách jsou datovány do 13. (osada Horka /Hůrka/) respektive 14. století (osady Přišimasy a Skřivany /Křivaň/). Západně od těchto osad ležela ve středověku snad ještě starší osada Křimín, která však již dávno zanikla a na jejím území se nenacházejí již žádné pozůstatky, které by její existenci připomínaly. Vznik názvů může být předmětem dohadů - snad nejjednoznačnějším by byl výklad pro vznik názvu Horka - osada se nacházela na skalnatém kopci. Název obce Přišimasy je v kronice vysvětlován, jako složenina výrazu "přišly masy" (...kmenů slovanských) - název by měl tedy pocházet z dob osídlování tohoto území. Kolem roku 1385 náležely tyto tři osady ke škvoreckému panství, jejímž majitelem byl rod Olbramovců. Roku 1550 přešly osady do majetku Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic (1513-1597), ten nechal horecký kostel r. 1575 přestavět. Roku 1620 utekla poslední držitelka panství Markéta Salomena z rodu Smiřických do ciziny. Příbuzný Smiřických Albrecht Valdštejn, ujal se tohoto panství a roku 1622 prodal toto území knížeti Karlu Liechtensteinovi. Roku 1712 se stala majitelkou vévodkyně Marie Terezie Savojská roz. Liechtensteinová, která se provdala za prince Eusebia Savojského. Patronem horeckého kostela se v této době stal kníže Jan Liechtenstein a byl jím až do r. 1782. V těchto letech čítaly osady dohromady 57 čísel popisných. Roku 1841 mají Horka 21 č.p., Přišimasy 59 č.p., Skřivany 90 č.p.. Dohromady 115 č.p..

Ještě po 2. světové válce byla obec charakterizována jako typicky zemědělská s několika většími selskými statky a mnoha malými hospodářstvími malorolníků, domkařů a také celé řady drobných řemeslníků. Násilnou kolektivizací v 50. letech se tato struktura zcela změnila - drobní řemeslníci úplně zanikli, mnoho občanů dojíždělo za prací do průmyslových závodů, většinou do blízké Prahy a veškerou zemědělskou činnost provozoval státní statek, později JZD. V době budování socialismu docházelo k postupné devastaci zemědělství, zejména zemědělských objektů, k značnému úbytku obyvatel - nižší porodnost a stěhování mladých lidí z obce, jejich stárnutí, vylidňování obce s tendencí jejího úplného zániku. Od roku 1960 po územní reorganizaci byla až do roku 1990 obec Přišimasy spojená s obcí Hradešín v jeden správní celek. V té době byla vybudována MŠ v Přišimasech, vybudování místní prodejny v akci "Z", ale i nenásilnou činnost některých místních spolků, např.divadelních ochotníků. Po listopadové revoluci v roce 1989 byly zaznamenány pokusy o zřízení různých drobných provozoven, ale vzhledem ke složení obyvatelstva (většinou důchodového věku) převážně bezúspěšně.

V poslední době však přece jen zůstává ve vesnici daleko více mladých lidí a lze předpokládat, že dosavadní trend se v brzké době obrátí k lepšímu demografickému složení.

• Klepec - Chráněný přírodní útvar, ležící v katastru obce. Je to malé skalní město o výměře 7,485 ha, které vzniklo neobvyklými zbytky zvětralé říčanské žuly středočeského plutonu. Lokalita je významná z geomorfologického i geologického hlediska. Vypreparované balvany stojí na vrcholu 359m n.m. Na jednom z nich byla r. 1920 osazena pamětní deska padlým a na dalším pak pamětní deska, připomínající, že se zde ještě za roboty r. 1849 konal tábor lidu. Největší balvan má název SLOUHA a je asi 40 tun téžký a 8m vysoký.
  V roce 1977 bylo toto území vyhlášené chráněnou přírodní památkou.
• Křížek I - Kamenný pískovcový kříž z roku 1884 postavený nákladem místního řídícího učitele Václava Pokorného a zdejších občanů. Na jednostupňové základně stojí kříž, složený ze tří částí, sokl přechází v tělo kříže trojitou oblou profilací na všech stranách. Na soklu je umístěna deska z bílého mramoru s nápisem: „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus L.P. 1884“. Na hrotovém kříži je litinový korpus Krista s monogramem INRI.
• Barokní kostnice z 18. století, uvnitř jsou uloženy tři kamenné desky bývalé kazatelny, na jedné je reliéf žehnajícího Krista, stojícího v otevřeném hrobě, na druhé reliéf sv. Petra a na třetí český nápis o zhotovení kazatelny roku 1575 za škvoreckého úředníka Martina.
• Kaple sv. Václava - Kaple se zvoničkou byla postavená v roce 1869 kameníkem František Balšánek z Břežan a zasvěcena původně sv. Janu Nepomuckému. V roce 1896 kapli opravili tesařský mistr Václav Soukup a zedník František Pokorný z Limuz a znovu musela být zpustlá kaple opravena v letech 1928–29. Po této opravě bylo změněno zasvěcení u příležitosti svatováclavského milénia. V roce 1965 opravil kapli Karel Nehasil, který obnovil i sluneční hodiny. Znovu byla kaple opravena místními občany v roce 1972 a 1992, v roce 2005 provedl opravu Jiří Václavek z Českého Brodu. Původně v kapli visel zvon sv. Jan z roku 1861 od Karla Belmanna, přenesený z původní zvoničky, která po vybudování kaple zanikla. V roce 1896 zvon praskl, byl přelit Arnoštem Diepoldtem, ale v průběhu 1. světové války byl zrekvírován. Dne 28. září 1929 byl vysvěcen nový zvon sv. Václav.
• Barokní špýchar zemědělského dvora z konce 18. století.
• Obětní jámy z germánské doby - V roce 1927 bylo odkryto osm obětních jam z konce 1. století (mladší doba římská, doba stěhování národů). V nich byly nalezeny keramické střepy a zvířecí kosti, v jedné dokonce čtyři neporušené poháry plaňanského typu, postavené dnem vzhůru.
• Kamenný kříž z roku 1876
• kostel sv. Petra a Pavla - jádro dnešní lodi tvoří původní románský kostel z poloviny 13. století, poprvé doložený roku 1279. Ve 14. století byl kostel goticky rozšířen a přestavěn, z této doby pochází obdélná sakristie a presbytář. Renesančně byl kostel upraven po roce 1575 na náklad Václava Smiřického ze Smiřic (zemřel 1595); přestavba spočívala především ve výrazném prodloužení lodi západním směrem a doplnění renesančních detailů, které bohužel většinou zanikly při další přestavbě v 18. století. V roce 1895 byla věž zastřešena dnešní střechou.