Území v blízkosti obce je zařazeno do soustavy Natura 2000, což je evropská soustava chráněného území s ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami. Do soustavy jsou na území obce zařazeny dvě lokality. První z nich je Přísnotický les (k. ú. Přísnotice, rozloha 3 ha) - údolní niva Šatavy s vodním kanálem, rybníčkem, mokřadním a lučním společenstvem a lužní les. Předmětem ochrany je zde čolek velký. Druhou lokalitou je Knížecí les (k. ú. Přísnotice a Nosislav, rozloha 12 ha) - okrajová část ploché údolní nivy Svratky, protékaná říčkou Šatavou, která zde teče přirozeným korytem, vodní režim je zde upraven sítí kanálů. Předmětem ochrany je kuňka ohnivá.
Přesná doba vzniku Přísnotic není známa, pravděpodobně vznikly mezi rokem 1200 - 1300. První zpráva o Přísnoticích je z roku 1341, kdy byla v Unkovicích založena fara a Přísnotice k ní byly přifařeny.
Kdo byl prvním majitelem Přísnotic není známo, teprve později je prokázáno, že patřily klášteru kounickému. Kounický klášter zastavil v roce 1535 své panství Ferdinandu I.. Ten v roce 1538 prodal tuto zástavu Jiřímu Žabkovi z Limburka. K zástavě náležela i obec Přísnotice s obilním desátkem, luhem i lesem a Želízkem i s jezerem. Roku 1566 Burian Žabka z Limburka prodává Albrechtu Černohorskému, pánu z Boskovic, Přísnotice s pustou vsí Želivsko. Albrecht odkázal ve své poslední vůli r. 1573 celý statek Janu Šemberovi, pánu v Boskovicích a Bučovicích. V roce 1574 získal vesnici hrabě František z Thurnu a roku 1590 koupil Přísnotice Smolín Fridrich z Žerotína za 4500 zlatých. Od té doby náleží Přísnotice panství židlochovskému. Dědicové panství roku 1616 prodali Adamovi z Vladštejna. Na počátku stol. 16. měly Přísnotice 43 domy. Za války 30tileté zpustlo 29 domů. Ještě roku 1673 bylo 16 usedlostí pustých. R. 1790 měly 52 domů s 322 obyvateli, r. 1890 měly 130 domů s 767 obyvateli, r. 1900 158 domů s 773 obyvateli.
V 16. stol. bývaly přifařeny do Hunkovic a po zrušení tamního kostela, t. j. duch. správy r. 1633 do Židlochovic. Od r. 1884 mají vlastní duchovní správu. Prvním farářem byl p. F. Doupovec. Kostel zasvěcený sv. Václavu stojí na místě staré kaple z r. 1861. Dříve bývala jen zvonice, která r. 1845 vyhořela. R. 1905 byl kostel rozšířen o 2 postranní lodě, presbytář, vymalován, na věž dány hodiny, kolem kostela železné zábradlí, vše nákladem 34.500,-- K.
Do r. 1806 byly Přísnotice přiškoleny do Hunkovic. Od tohoto roku učilo se na domě č. 58 (stará škola). R. 1887 postavena nová škola na místě obecní sýpky a domu č. 2 nákladem 28.000,-- K. Prvním nadučitelem byl p. Ant. Hybler (1868-1890), p. Pavel Sedlák (1890-1893), odtud p. Jos. Gerlich (1893-1914). Značný význam pro Přísnotice mělo vybudování silnice ze Žabčic do Přísnotic a Vranovic v roce 1859, do té doby zde byly pouze polní cesty. Hřbitov byl založen v roce 1864, dříve se pochovávalo v Unkovicích. V roce 1892 se postavil pro občany evangelického vyznání zvláštní hřbitov.
Původní budova obecního úřadu byla postavena v roce 1899.
Ves trpěla válkami. Roku 1645 byl zničen a vypálen Švédy termanský mlýn, do něhož se jezdilo až ze Sokolnic, Hostěrádek Brumovic a Krumvíře. Třicetiletá válka těžce dolehla na celý národ. Lid trpěl podvýživou a dostavil se i mor, který vyhubil mnoho obyvatel. R. 1663 drancovali zde Turci a Tataři. 12. března 1742 byla u Přísnotic svedena bitva s Prusy za přítomnosti krále Bedřicha II. K významným událostem oživujícím v 19. století dění v obci patřily tzv. průtahy cizích vojsk. V r. 1809 pobývala u vesnice napoleonská armáda, které museli občané přispívat k obživě obilím, vínem a senem. V r. 1866 zde pobývala pruská vojska. Válečné akce přinesly občanům značné komplikace a strádání, snižovaly životní úroveň občanů. Nakažlivými nemocemi zemřelo r. 1645 z 57 obyvatel 38, r. 1831 ze 433 obyvatel 16, r. 1836 13 obyvatel, r. 1866 4 obyvatelé. Větší požáry: r. 1818 shořelo 40 domů, požáru v roce 1845 padlo za oběť 36 domů, dřevěná zvonice, 13 stodol, 40 úlů a také 2 děti, v roce 1846 shořelo opět 11 domů, v r. 1856 9 domů. Jihovýchodně od Přísnotic stávala ves „Želice“, jež zanikla v letech 1485-1486. Pole tamní dosud se zvou „Želízka“. Pohledem do nejstarší historicky průkazné doby zjišťujeme, že se našim předkům nijak zvlášť dobře nevedlo. Lid trpěl dosti robotou a nevolnictvím a války a nájezdy cizích panovníků tyto útrapy ještě zvyšovaly. Teprve v pozdějších dobách se životní podmínky stále zlepšovaly a vesnice se pomalu rozrůstala.
- kostel svatého Václava
- smírčí kříž u silnice do Vranovic (původně zde byly 4 kříže)
- zaniklá obec Želice
- pomník obětem obou válek
