Východočeské divadlo Pardubice

Pardubická scéna patří ke špičce divadelních scén u nás. Historická budova divadla prošla v roce 2002 kompletní rekonstrukcí a nabízí ve svém secesním interiéru prostor pro program, který je určen širokému publiku. Hraje se vše od komedií, přes dramata až po tragédie. Každoročně se zde pořádá i Grand festival smíchu. Jedná se o festival, který představuje nejlepší kousky z komediální tvorby z celého území České republiky.

U Divadla, 531 62, Pardubice

Telefon: +420 466 616 432
E-mail: vcd@vcd.cz
Web: http://www.vcd.cz

Východočeské divadlo hraje v Městském divadle, na Malé scéně ve dvoře a v letních měsících pak využívá možnosti hraní v amfiteátru na vyhlídce hradu Kunětická hora. Divadlo připravuje ročně kolem osmi premiér nových her. Je domovskou scénou souboru, který čítá přes 20 hereckých osobností. Divadlo patří co do návštěvnosti k předním regionálním jednosouborovým divadlům. Jeho scéna však přesahuje mnohem dále. Jako takové pořádá i Grand festival smíchu, který se každoročně koná na jeho jevištních prknech. Divadlo se nalézá v secesní budově, která je po rekonstrukci v perfektním a autentickém stavu.

Městské divadlo v Pardubicích vzniklo v prvním desetiletí minulého století. Architektonicky je cennou budovou. Například sochu na průčelí budovy vybudoval akademický sochař Bohumil Kafka, který je zároveň i autorem monumentální sochy na pražském Vítkově. Divadlo jako takové stejně jako i další scény prošlo častými změnami vedení, které byly způsobeny poměry v tehdejším Československu. Nejprve německá okupace, v roce 1944 dochází k zákazu divadelní produkce vůbec. Od roku 1945 do roku 1948 se ředitelem tohoto stánku umění stává herec Miloslav Holub. Po něm přichází komunistické vedení Rostislava Vlkova.

Od 50. let minulého století se tato pardubická scéna stává líhní nových talentů. V 60. letech přicházejí do divadla i budoucí herecké špičky. Mezi nimi například Josef Somr, Věra Galatíková nebo Jiří Kodet a další. V dobách normalizace se divadlo snažilo normalizační šeď tu a tam prorazit a to s nemalou osobní odvahou ředitelů, dramaturgů i herců. Devadesátá léta jsou dobou, kdy se divadlo stalo Mekkou svobodné politické linie. Divadlo se muselo vypořádat se zcela novou situací, kdy s sebou změna společenských poměrů přinesla i změnu v dramaturgické skladbě. Lidé již do divadel nechodili hledat skryté narážky a dvojsmyslný politický humor. Herecké soubory se začaly rychle měnit. Od roku 2002, kdy divadlo prošlo výraznou rekonstrukcí svých interiérů a exteriérů, patří tato scéna ke špičce ve svém oboru.

Zdena Bittlová