Jiřetín pod Jedlovou

Vinařská, 407 56, Jiřetín pod Jedlovou, Tel.: +420 412 379 231, obec@jiretin.cz
Jiřetín pod Jedlovou/Společnost - Jiřetín pod Jedlovou




Samotný Jiřetín pod Jedlovou se nachází na poměrně strmém svahu. Sportovní areál má nadmořskou výšku 435 metrů, náměstí leží v nadmořské výšce 445 metrů. Horní část obce má nadmořskou výšku 500 metrů, nad obcí se nachází Křížová hora o nadmořské výšce 563 metrů. Osadou Rozhled protéká Bílý potok, Lesného na východní straně lemuje Lesenský potok. Osadu Jedlová odvodňuje Jedlovský potok. Katastrem obce probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Baltským mořem a Severním mořem. Obec leží v nadmořské výšce 458 metrů. Nejvyšším bodem obce je Jedlová, od zní k východu směřuje hřbet, ukončený zříceninou hradu Tolštejna.

V roce 1880 žilo v Jiřetíně pod Jedlovou 3 145 osob. V témže roce se k češtině na základě obcovacího jazyka přihlásilo 10 osob, o deset let později žádná osoba. Obcovací jazyk tehdy znamenal, že osoba používá k hovoru jako jazyk češtinu. V roce 1921 se k „československé“ národnosti přihlásilo 4,2 % osob, v roce 1930 činil jejich podíl 5,2 %.

Dle sčítání lidu v k 1. listopadu 1980 žilo v Jiřetíně pod Jedlovou trvale 773 osob, z toho 296 mužů a 477 žen. Neobvyklý poměr mužů a žen byl způsoben tím, že v Jiřetíně byl charitní domov pro řeholnice a dále zde byly ubytovány dělnice z Polska.

Celkem 543 občanů se hlásilo k české národnosti, 140 slovenské, 72 německé, 10 polské, 5 maďarské a 3 ukrajinské. Mezi zajímavosti uvedené v obecní kronice patří i to, že se v Jiřetíně pod Jedlovou narodil 15miliontý občan Československé socialistické republiky dne 28. března 1977.

Dle sčítání lidu v 2001 měl Jiřetín pod Jedlovou 570 obyvatel, z toho 484 bylo české národnosti, 30 německé, 25 slovenské a jeden občan se přihlásil k moravské národnosti.

(Zdroj: Wikipedie)

V roce 1983, byl na zahradě domu čp. 212, nalezen nejstarší doklad o pobytu člověka na území Jiřetína, pamětní mince římského císaře Claudia II., který vládl v letech 268 až 270 a která byla ražena za jeho nástupce Aureliana. Úvahy o slovanském osídlení tohoto kraje již od konce 6. století jsou pouhou fikcí, nemají reálný základ. V roce 1509 dal král Vladislav II. Jagellonský Jindřichovi ze Šlejnic právo na dvacet let v tolštejnském panství těžit zlato, stříbro, měď, olovo, cín, železo a jiné kovy. Pokusy o těžbu nejdříve probíhaly v Sýkořím údolí pod Tolštejnem a v Údolí Milířky pod Kozím hřbetem na katastru Dolního Podluží.

Založení města:

Nejstaršími doklady osídlení v okolí Jiřetín jsou středověké sklárny. Nejbližší datované sklárny se nachází 1,5 km jižně od osady Lesné na katastru obce Dolního Podluží, další se nacházely uprostřed osady Rozhled naproti rekreačnímu středisku Slovan. Existence hutí byla datována do konce 13. století.

Podle dostupných údajů vznikl základ Jiřetína již v roce 1539, kdy bylo vybráno místo, a v letech 1548 až 1553 bylo hornické městečko vyměřeno do pravidelného šachovnicového půdorysu. Město bylo postaveno při staré lipské cestě, které lemovala východní okraj městečka. Město Jiřetín patří do skupiny horních měst, zakládaných podél saských hranic. Základem Jiřetína je přesný čtverec náměstí, od něhož se odvíjela pravidelná ortogonální síť ulic. Středové ulice neměly tranzitní charakter, což nebylo na úkor dopravní dostupnosti. Dálková trasa vedla na východním okraji města. Podél náměstí a ulic byly vyměřeny kvadratické domovní bloky, na jejichž každé straně stály tři domy. Ačkoli byly všechny domy v městečku dřevěné, nikdy z tohoto důvodu nevyhořelo celé.

Počáteční rozvoj městečka byl ovlivněn četnými výhodami, které plynuly ze zakládacího privilegia, které dal ve dvaceti bodech 12. listopadu 1554 sestavit Jiří ze Šlejnic. Město dostalo obvyklá základní práva, všichni majitelé domů dostali právo vařit pivo podle rumburského várečného řádu a prodávat je, právo péci chleba, porážet dobytek, získali volnost k provozování obchodu a vedení řemesel. Byli osvobozeni po celém dominiu od všech dávek i cel. Měli právo svobodného odkazu svého majetku, a byli osvobozeni od všech dluhů, které nechali mimo země Koruny české. Měli právo volit městskou radu, purkmistra a rychtáře a funkcionáře městské samosprávy, i když si vrchnost vymínila jejich schválení. Obyvatelé města nezískali žádné pozemky, pouze ty, na kterých stály jejich domy. Měli však právo svobodného odkazu svého majetku a především výsadu volného pohybu, tj. svobodného příchodu a odchodu. Výsady umožňovaly zdárný chod městského života, který měl zajistit zdárný chod důlní činnosti. Hlavním důlním dílem byla v 16. století dědičná štola svatého Kryštofa, její vchod je vidět před jiřetínským domem čp. 252 v Křížové ulici. Podpora vrchnosti nebyla bezmezná, předpokládalo se podmínečné prodlužování platnosti důlního privilegia. Ta byla v roce 1569 prodloužena o dalších 15 let a v roce 1584 o další tři roky. Záhy však došlo k poklesu těžby. V době omezování důlní činnosti byly záporem majetkoprávní poměry. V roce 1587 byly obyvatelům městečka vyměřeny poddanské platy a povinnosti. Dne 18. prosince 1587 udělil císař Rudolf II. listinou plné městské právo. Součástí výsad města byly dva výroční trhy, na svatého Jiří (24. dubna) a po svatém Martinovi (11. listopadu). Součástí listin bylo i udělení práva na věčné časy užívat vlastní pečeť a znak. V roce 1599 ve městě propukla morová epidemie, jíž podlehlo 300 lidí.

Vlastní kostel začali obyvatelé Jiřetína budovat v roce 1587. Kostel byl vysvěcen dne 21. května 1612 a prvním duchovním se stal evangelický pastor z Dolního Podluží Joachim Schöfelder. V roce 1616 se kněz přestěhoval z Dolního Podluží do Jiřetína, byla postavena fara.

Naděje vkládané do rudných ložisek nesplnily očekávání. Cesta k životním jistotám vedla před cechy. První se městským řemeslem uplatnili pláteníci, tkali již od roku 1557.

V roce 1642 za třicetileté války zničili Švédové nedaleký hrad Tolštejn. V době rekatolizace odešlo – podle seznamu ze 3. prosince 1652 – z Jiřetína 108 osob, jako první získal měšťanské právo v Drážďanech stolař Johann Krocker.

Od třicetileté války do roku 1945:

Až do vydání císařského patentu 19. července 1765 užívalo město právo hrdelního soudu II. stupně. Popraviště bylo na Šibeničním vrchu.

Po třicetileté válce bylo v Jiřetíně z 92 domů 29 pustých. Berní rula z roku 1654 neuvádí ani náznak dolování, nelze z toho usuzovat, že všechny důlní podniky využívající ložisek leštěnce olověného zanikly. Jiřetínský farář v roce 1656 uvádí, že bylo uvedeno do provozu dolování zlata, stříbra, mědi a prý také uhlí. V roce 1750 probíhalo dolovaní rudy v dědičné štole svatého Kryštofa na Křížové hoře, v roce 1781 byla založena štola Jan Evangelista. V roce 1681 zakoupil rumburské panství kníže Antonín Florián z Lichtenšteina, s jehož rodem sdílel Jiřetín osud až do roku 1919. V roce 1804 po zničení manipulační budovy musela být ruda odvážena do saského Freibergu, což bylo velice ztrátové, takže těžba nepokračovala. V katastru Jedlové pracovala v první polovině 18. století barokní sklářská huť. V roce 1805 byla přes Stožecké sedlo vybudována dodnes používaná silnice. Křižovatka pod Jiřetínem nese neoficiální název Na Mýtě, nejspíše doklad toho, že tudy vedla stará obchodní cesta, na níž se v podhradí Tolštejna vybíralo mýtné. V roce 1848 byla v Jiřetíně vytvořena národní garda. V roce 1907, v souvislosti s reformou veřejné správy, zrušením panství a vytvoření okresů se stává součástí politického okresu Rumburk, později připadl okresu Varnsdorf. Od roku 1862 existuje v Jiřetíně poštovní úřad.

Josef Vítězslav Šimák o Jiřetínu napsal před rokem 1905: „Hory Jiřetínské kvetly však jen za požehnaného míru doby Rudolfinské, válkou třicetiletou zanikly a nevzkřísily se, ač pokusy o to dály se. Teprve nový průmysl, tkalcovský a soukenický, zvláště výroba sametů, potom sklářství, zavedené sem ta tišších dob ze sousedství, pomohl městečku a je dosud hlavním zdrojem výživy.“

Nejvyššího počtu obyvatel Jiřetín dosáhl v roce 1880. Po polovině 19. století, díky odklonu hlavní silnice, a v návaznosti na průmyslový a stavební rozvoj nedalekého Varnsdorfu, se Jiřetín přestal půdorysně rozvíjet. Nové výstavby se dočkaly pouze dvě budovy. Na úpatí Křížové hory vyrostla budova Střelnice a těsně vedle fary budova požární zbrojnice. Počátkem 20. století byl postaven nový vodovod. Dne 8. září 1909 byla v Jiřetíně zavedena elektrická energie. Za první světové války padlo 71 jiřetínských rodáků.

Po první světové válce došlo k velkým pozemkovým změnám, velkostatek Rumburk propadl pozemkové reformě. Od knížete Johanna z Lichtensteinu jej vykoupil československý stát.

V roce 1919 došlo k přejmenování ulic. V roce 1934 bylo bez práce v Jiřetíně 282 lidí, jejich počet stoupl do roku 1938 až na 400. Nezaměstnaným začínala pomáhat Sudetendeutsche Volkshilfe. V roce 1935 byla poprvé pro veřejnost otevřena štola Jan Evangelista. Dne 2. října 1939 obsadily Jiřetín jednotky wehrmachtu. Německé obyvatelstvo, které vítalo zábor s neskrývaným nadšením, pod dojmem válečných událostí záhy vystřízlivělo. Došlo převedení prakticky všech podniků na válečnou výrobu. Na válečnou výrobu byla převedena i zámečnická dílna firmy Ernst Clar, kde pracovali i sovětští váleční zajatci.

Po roce 1945:

9. května 1945 převzal správu Jiřetína a bezpečnostní službu český národní výbor. Během prvních týdnů po válce se v Jiřetíně aktivizovali němečtí antifašisté, kteří byli od ostatních Němců odlišováni ještě 18. srpna 1945 v hlášení místní správní komise o počtu obyvatel. Pro původní německé obyvatelstvo představovaly velký problém takzvané Revoluční gardy, kterým se říkalo rabovací gardy. Jako všude jinde v republice se i Němců v Jiřetíně týkala represivní opatření. Nejlépe je dokumentuje vzpomínka posledního německého kronikáře Jiřetína Emila Brunna, publikovaná v tzn. Bílé knize: „Blokovány byly jejich úspory ve spořitelně, museli odevzdat rozhlasové přijímače, hudební nástroje, sportovní náčiní, vozidla. Němci nesměli po 19. hodině večerní opouštět svoje obydlí a byli povinni nosit bílé pásky. Nesměli užívat železnici a v provozech museli pracovat pod dozorem. Všechny podniky obdržely správce a všechny živnosti musely odvádět své příjmy. Ve svém volnu museli Němci odstraňovat zátarasy i obranná postavení a pod dozorem rovněž konat i jiné práce. Každý německý nápis byl odstraněn, odstraněn byl i pomník padlých vojáků na náměstí. Jednotliví Němci byli zatčeni a vzati do tábora, jen protože byli členy nacistické strany nebo je Češi nenáviděli. Trpěli tam hladem a násilnostmi, buď tam zahynuli nebo jiní byli propuštěni teprve po letech. Potom byly vyhledávány prvé oběti k vyhnání. Krátce předtím obdrželi výzvu, někde se v určitou dobu shromáždit, takže jim nezbyl žádný čas k zabalení toho, co jsi měli vzít sebou. Tam byli znovu prohledáni a pak nejbrutálnějším způsobem v horku a v dešti hnáni jako dobytek a na hranicích ponecháni sami sobě.“

Podle hlášení Místní správní komise žilo v Jiřetíně dne 18. srpna 1945 v obci 1058 Němců, z toho 152 antifašistů. Dne 9. února 1946 byl při razii zatčen Anton Kühnel, který se vrátil přes hranice zpět pro své věci a při pokusu o útěk byl zastřelen Herbert Schindler. Osídlování probíhalo pomalu. 18. srpna 1945 žilo v Jiřetíně pouze 120 Čechů a 16 Slováků, kteří ale přišli do Jiřetína v únoru 1945 jako uprchlíci – Volksdeutsche, což byli etničtí Němci z území na východě.

V roce 1945 byl v Jiřetíně po Jedlovou odstraněn pomník válečným obětem, který zde stál od roku 1904. V roce 1966 byla zbořena jiřetínská radnice, na jejím místě dnes stojí betonové nákupní středisko. Radnice dnes sídlí v patrové budově nad náměstím.

26. května 1946 byl v Jiřetíně ustaven místní národní výbor. Dne 30. září 1949 byl Jiřetín spojen s Tolštýnem, dnešní katastrální území Rozhled. V 80. letech 20. století byly návrhy na integraci s Horním a Dolním Podlužím, které občané odmítli. Jiřetín tehdy přišel o funkci uvolněného tajemníka.

Správa obce byla za poměrů po druhé světové válce podřízena jednotné soustavě národních výborů, v jejímž rámci nebyly původně uznávány městské statusy jak Jiřetínu, tak i řadě jiných větších a menších míst, kde v čele obce stál místní národní výbor. Status města nikdy nebyl Jiřetínu vrácen, i když změnou ústavy jej v roce 1960 řada jiných měst dostala zpět. Jiřetín nedostal městský statut zpět ani nikdy později.

V sedmdesátých letech 20. století se v Jiřetíně a jeho okolí začíná prosazovat chalupářství. Osady Lesné, Rozhled a Jedlová se stávají ryze chalupářskými a chalupáři je zachránili před zánikem. V roce 1973 byla vyhlášena CHKO Lužické hory, která chrání ráz krajiny mimo areál dosavadní výstavby a která přinesla zákaz výstavby nových chat. Během 60. až 80. let 20. století se Jiřetín stal významným střediskem zimních sportů. Zásluhu na tom má Tělovýchovná jednota Slovan Varnsdorf. Jako první byl vybudován „háčkový“ vlek pod Tolštejnem na tzn. „Mezičkách“ o délce 270 m a převýšení 70 m. V roce 1980 byl vybudován kotvový vlek typu VL 1000 na severovýchodním svahu Jedlové, dlouhý 1 200 m a o převýšení 260 m. Na Jedlové byly vybudovány dvě sjezdovky, závodní o délce 1 200 m a turistické o délce 1 400 m. V roce 1976 byl vybudován hotel Slovan s 70 lůžky. V roce 1984 přibyl běžecký areál kolem Jedlové.

Prvním novodobým starostou obce se dne 12. prosince 1990 stal Josef Zoser, který byl v obci od roku 1980 předsedou Tělovýchovné jednoty Slovan. Josef Zoser je starostou dodnes. Po sametové revoluci se počet obyvatel Jiřetína snížil téměř o celou stovku. Příčinou byl odchod většiny řádových sester různých řeholí do původních klášterů. Jako první odešly dominikánky, po nich vincentinky, jejich dosavadní domov na náměstí byl využit ke zřízení azylového domu Domov svaté Máří Magdalény. Provoz zprvu zajišťovaly rafaelky, které po roce odešly do jižních Čech. Současně odešly karmelitky a během roku 1994 odešlo z Jiřetína i třicet sester těšitelek. Na podzim 1995 odešly sarmatky do domovského kláštera v Ružomberoku na Slovensku.

V roce 1992 byla v Jiřetíně vyhlášena městská památková zóna, přestože na západní straně náměstí stojí panelové nákupní středisko. V roce 1994 byla zahájena rekonstrukce fary. Též v roce 1994 začala výměna střešní krytiny kostela a části krovů kostela, věřící museli na nedělní mši svatou chodit do kostela v Dolním Podluží. V druhé polovině září 1995 začalo vznikat informační středisko rekonstrukcí autobusové čekárny na náměstí. Z nevzhledné a poničené stavby se stal víceúčelový objekt. Do provozu byl uveden v roce 1998. V roce 1999 byla turisticky zpřístupněna štola Jan Evangelista. V roce 1998 obec zásluhou místních obyvatel a chalupářů získala titul „Vesnice roku“. Dne 2. června 2001 bylo v prostorách hradu Tolštejna vyhlášeno Tolštejnské panství.

(Zdroj: Wikipedie)

  • Franz Anton Ernst - (1745–1805) byl hudebním skladatelem a houslovým koncertním mistrem
  • Johann Alois Miksch - (1765–1845) byl operní zpěvák a hudební pedagog
  • Johann Birnbaum - (1793–1872) byl malířem převážně církevního umění
  • Josef Johann Münzberg -  (1838–1907) cestovatel a zakladatel restaurace na Tolštejně
  • Wenzel Salomon - (1874–1953) byl malířem místních motivů, namaloval též obraz Pochod smrti. Obraz zachycuje pochod vězňů z koncentračního tábora Schwarzheide na konci dubna 1945. Obraz byl téhož roku vystaven ve výloze krámku na náměstí na "upomínku" hrůz. Další osud tohoto obrazu není znám. Na podobné téma namaloval ještě jeden obraz Pracovní skupina zachycující židovské ženy z tábora Terezín. Tento obraz visel do 1987 v interiéru OV KSČ v Děčíně, roku 1987 byl předán Památníku Terezín.
  • Fišer František - (1926–1983) žil po roce 1970 trvale na Jedlové čp. 1, kde se podílel na ekumenickém překladu bible, jeho hlavní podíl spočíval v překladu starozákonních žalmů.
  • Jedlová hora - Svou nadmořskou výškou 774 m patří mezi nejvyšší vrcholy okresu Děčín zároveň je i třetím nejvyšším vrcholem Lužických hor. Přes vrchol vede důležité evropské rozvodí - voda ze severního svahu odtéká do Baltického moře, zatímco z jižního svahu do Severního moře. Hora je pozoruhodná i z geologického hlediska tím, že na severním úbočí probíhá zlomová čára zvaná Lužická porucha. Vrchol hory poskytuje nádherný kruhový výhled. Za jasného počasí odtud přehlédneme celý obzor od Krušných hor až po Krkonoše. Z tohoto důvodu zde v roce 1891 postavil horský spolek Gebirgsverein 23 m vysokou kamennou rozhlednu. V téže době nechal kníže Ferdinand Kinský vystavět u rozhledny restauraci. Oba objekty sloužily ještě za druhé světové války a od té doby chátraly. S rekonstrukcemi bylo započato v roce 1992 a dnes oba objekty slouží turistické veřejnosti. Na vrcholu se též nachází od roku 1905 pomník Friedricha Schillera.
    Na vrchol vede lyžařský vlek, v okolí hory jsou běžecké tratě.
  • Kostel s farou - Kostel Nejsvětější Trojice byl vysvěcen v roce 1612. Většina zařízení pochází z 18. století. Dva oltářní obrazy (Nejsvětější Trojice a Zmrtvýchvstání Páně) jsou dílem jiřetínského rodáka Josefa Birnbauma. Kazatelnu se zpovědnicí, která stávala pod ní, vyrobil v roce 1829 stolař Jakob Worm z Horního Podluží. Střecha kostela bývala až doroku 1846 šindelová, poté byla nahrazena pálenou krytinou. Současně byly pořízeny čtyři ciferníky věžních hodin. Do té doby zde býval pouze jeden na severní straně. Budova fary pochází z roku 1755. Provedení této stavby patřilo v tehdejší době k nejhonosnějším objektům svého druhu v Čechách a její vzhled, preferující patrový »vilový« stavební typ s mansardovou střechou, se nakonec v pobělohorské barokní době stal závazný právě pro farní budovy. Obec ji společně s církví za pomoci státního rozpočtu v letech 1996-2000 rekonstruovala. V části je nyní otevřeno malé muzeum se zaměřením na historii Tolštejna a těžbu stříbrných rud. Průvodcovskou službu muzeem zajišťují pracovníci informačního střediska.
  • Křížová hora - Vrch nad obcí (563 m), kde v 18. století vzniklo poutní místo spojené s legendou o zjevení Spasitele na kříži sedmi bratrům, vybízející je k návratu z nuceného exodu v době protireformace. Vrátí se nejmladší z nich. Nemocný na nohy, nechá vystavět na úpatí hory dřevěný kříž, a po svých modlitbách je uzdraven. Místo se stalo známým a poté sem začalo přicházet mnoho trpících. O založení křížové cesty a výstavbu kaple se zasloužil zdejší farář Gottfried Liessner. Areál Křížové hory byl v roce 1969 prohlášen za kulturní památku. Od roku 1991 začala cílevědomá snaha o celkovou obnovu tohoto místa, jež patří mezi nejvýznamnější dominanty obce Jiřetína pod Jedlovou.
  • Sloup se sochou sv. Vavřince - stojí na náměstí a pochází z roku 1716. Jedná se o pískovcový sloup zakončený plastikou sv. Vavřince, jednoho z křesťanských patronů proti požárům. Na přední straně je německý nápis podle nějž byla plastika restaurována roku 1802, v upomínku na požár, který v Jiřetíně vypukl 11. srpna 1799. Podle tradice celou pískovcovou skulpturu vytesal místní kameník Wieden z domu č.p. 33. Poslední restaurátorské práce byly provedeny akademickým sochařem Bílkem z Telnice v roce 1999.
  • Socha sv. Anny - pískovcová plastika stojící při okraji obce při cestě do Rybniště. Pochází z roku 1769. Poslední restaurátorské práce provedl ak. sochař p. Bílek v roce 1996.
  • Socha sv. Jana Nepomuckého - stojí v osadě Rozhled při odbočce cesty ke zřícenině hradu Tolštejn a hotelu Slovan. Barokní socha byla postavena v roce 1728. Sochu udržují místní chalupáři z nedaleké osady Rozhled.
  • Stříbrný důl - Nejstarší písemná zmínka o dolování na tolštejnském panství pochází z roku 1474. O deset let později dal král Vladislav v Kutné Hoře svolení vrchnímu maršálkovi Hugoldu ze Schleinitz a jeho synům svolení na dobu 15 let provádět zde veškeré dolování. Nalezeno bylo však velmi málo. V roce 1509 udělil panovník Heinrichu ze Schleinitz další privilegium k těžbě. V roce 1539 vznikla zde nejstarší štola sv. Kryštofa (délka 197 m). Těžil se hlavně galenit a chalkopyrit. I přes veškerou snahu byl výnos z dolování malý. V roce 1620 dosahuje těžba svého vrcholu, byly dobývány rudy s obsahem stříbra 624-1250 g/t a se 4-14% obsahem mědi. Těžbu však poznamenala třicetiletá válka. Obrat nastal v roce 1781, kdy Jan z Edenburku založil štolu sv. Jana Evangelisty (délka 640 m). Bohužel však ani v tomto případě nebylo dolování výnosné. Poslední pokusy o těžbu v tomto kraji skončily v roce 1910. Štola sv. Jana Evangelisty, pro svůj nejdochovalejší stav, byla v roce 1935 zpřístupněna pro veřejnost společně místním Spolkem pro cizinecký ruch a Horským svazem. Vchod do štoly byl v roce 1945 zavalen trhavinou. Dnes je štola opět pro turistickou veřejnost zpřístupněna v celkové délce 320 m. Ročně ji navštíví cca 5,5 tis. návštěvníků.
  • Tolštejn - je dnes zříceninou středověkého hradu, který se poprvé připomíná roku 1337. Hrad byl vybudován na ochranu cesty z Čech do Lužice a ve své době byl významným a mocným opevněním. Prvními vlastníky byli Vartenberkové, přibližně až do roku 1402, kdy se hrad stal majetkem pánů z Dubé, kteří tak celé tolštejnské panství začlenili mezi své ohromné državy na severu Čech. V roce 1481 získali panství i s hradem Šlejnicové ze Saska (Jiří Šlejnic v roce 1548 založil dnešní Jiřetín pod Jedlovou). Po roce 1587 se v držení hradu vystřídalo několik majitelů až v období třicetileté války roku 1642 hrad oblehla a ohnivými střelami vypálila švédská vojska. Zcela vyhořelý hrad už nebyl nikdy obnoven. V roce 1865 byla zde postavena hradní restauraceve švýcarském stylu, kterou tu po tři generace vedl rod Münzbergů. Samotnou restauraci se podařilo rekonstruovat a celoročně otevřít na podzim roku 2002. Od roku 1996 se díky iniciativě jiřetínské radnice obnovil zájem o záchranu hradní zříceniny s tím, že se již z velké části podařilo zastavit devastaci a dokonce některé hradby přistavět. Již čtyři roky se v květnu pořádají přímo na hradě, ale i v podhradí, Tolštejnské slavnosti, kterými v regionu zahajujeme turistickou sezónu.
  • Muzeum - Muzeum se nachází v historické budově fary postavené v letech 1753 - 1755. Provedení této stavby patřilo v tehdejší době k nejhonosnějším objektům svého druhu v severních Čechách a její vzhled, preferující tzv. vilový stavební typ s mansandrovou střechou, se nakonec stal závazný právě pro farní budovy. V těsné blízkosti fary stojí kostel Nejsvětější Trojice, jehož původní stavba pochází z přelomu 16. a 17. století. Zásluhou Obce Jiřetín pod Jedlovou bylo dne 12.09.1998 otevřeno v budově fary muzeum. Na přípravě otevření se pod vedením Ing. Pažourka podíleli také členové Spolku přátel Jiřetína pod Jedlovou. Expozice je rozdělena do dvou částí. V jedné se zabývá historií dolování v Jiřetíně pod Jedlovou a přilehlém okolí, ve druhé se připomínají dějiny hradu Tolštejn. Součástí muzejní expozice je Hornická naučná stezka Údolí Milířky a zpřístupněná štola sv. J. Evangelisty (obě epozice byly otevřeny 07.08.1999).

Fotografie a videa


Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz