Obec Chrášťany je vesnicí v okrese Praha-západ, kraj Středočeský, těsně za západní hranicí Prahy podél silnice č. 605, vedle pražské vesnice Třebonice a dopravní, obchodní a průmyslové zóny Zličín. Ke dni 31. 12. 2007 zde žilo 683 obyvatel. Na území obce je několik průmyslových areálů. Ve vesnici je obecní úřad i základní škola.
(Zdroj: Wikipedie)
Chrášťany leží ve Středočeském kraji, v okrese Praha-západ. Sousedí s obcemi Chýně, Jinočany, městem Rudnou a na východě s hlavním městem Prahou. Obec je položena v nadmořské výšce 398 metrů nad mořem.
Obec byla původně postavena okolo důležité obchodní cesty na Norimberk. Projíždějící se zastavovali v aleji Růžová, kde byla studánka Světice, která se nazývala pro svou léčivou vodu divotvornou. Mnoho lidí, kteří si sem přišli léčit neduhy, vykonalo zároveň i pouť ke kostelu svatého Jiří na Homoli, protože tudy vedla poutní cesta. V druhé polovině 19. století tu našel Václav Krolmus ( kněz, vlastenec a průkopník české archeologie) 4 růže u zmíněné studánky, o které se vypráví pověst o zjevující se bílé paní. V zahradě místního statkáře Kotmela nalezl slovanské okrouhlé spáleniště, svědčící o osídlení obce i v době prehistorické.
Chrášťany byly obcí původně zemědělskou. Na sklonku 19. století značně ovlivnila rozvoj obce i strukturu obyvatelstva stavba železnice Praha – Duchcov a nález železné rudy a následné otevření dolů v Nučicích a okolí. Toto období znamenalo pro obec nebývalou prosperitu. Zvýšil se počet obyvatel a nově příchozí oživili kulturní i politické obzory v obci. Začalo vznikat mnoho spolků. V roce 1892 byla zakoupena požární stříkačka a následující rok byl založen Spolek dobrovolných hasičů, který pomáhal hasit spoustu požárů v okolí a platil za vzorný sbor. Při hasičích pracoval i dramatický kroužek. Ochotnické divadlo mělo v obci nejen tradici ale i úroveň. Jako další vznikly Haléřový spolek, Ústřední odbor matice školské, DTJ ( dělnická tělovýchovná jednota), Všeodborový dělnický spolek, Občansko- čtenářská beseda, která měla jednu z nejlépe vybavených knihoven v okolí. Ze stran politických to byly: Sociálně-demokratická strana, Agrární strana a strana Národně- sociální. Sokol zde založen nebyl, sokolové chodili cvičit do nedalekých Dušník.
Historie obce
Původ jména Chrášťany se vysvětluje jako ves lidí bydlících v chrástu nebo u chrástu, jak se dříve označovala porostlina nebo lesina. Někdy se také jednalo o vzrostlý les. U našich Chrášťan se ale zcela určitě jednalo o první případ. Jméno se původně zapisovalo jako Krascani . V této podobě je obec zapsána spolu s Hořelicemi, Dušníky a Bratronicemi jako majetek benediktinského kláštera sv. Jiří na Hradě pražském v roce 1227. jedná se o první písemnou zmínku o obci, která je uvedena ve spise Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, tedy kniha nebo sborník diplomatických dopisů Království českého.
Majetek kláštera potvrzují listiny i z let následujících, tedy 1228 a později i 1233. Tento rok je psaná podoba jména Hrascane . Další modifikace se vztahuje k zápisu z roku 1318, kdy je uváděn Cunrat z Chrascan, místní drobný šlechtic o kterém kromě jména nevíme nic. Drobná zpráva o obci pochází z roku 1391, kdy je uváděn pražský měšťan Smil z Chrášťan jako majitel domu na Novém městě pražském. Smil z Chrášťan také v letech 1396 – 1398 sedí na tvrzi ve Velké Dobré nedaleko Unhoště.
Chrášťany měly kromě období, kdy patřily do uceleného správního celku, což bylo později panství, více majitelů současně. Část obce patřila od počátku církvi, část šlechtickým majitelům.
Od roku 1378 je obec v majetku pražského arcibiskupství. Chrášťany jsou tak nepřímo v majetku Jana Očka z Vlašimi, důvěrníka císaře Karla IV., od roku následujícího přebírá arcibiskupství jeho synovec Jan z Jenštejna. Od roku 1396 ho v úřadě střídá Olbram ze Škvorce a roku 1402- 1411 se na stolci usídlil Zbyněk Zajíc z Házmburka, posměšně zvaný abeceda. Na rozdíl od svých předchůdců bylo jeho vzdělání velmi chatrné a proslavil se spíše jako vojevůdce. Byl velkým kritikem a odpůrcem Jana Husa a později velký nepřítel husitů. Po něm se na necelý rok úřadu ujal Albík z Uničova, osobní lékař císaře Zikmunda a krále Václava IV. Albík byl ve své době světově vyhlášeným lékařem. Posledním arcibiskupem který měl Chrášťany v majetku byl Konrád z Vechty, královský dvořan, který se přidal k husitské revoluci a byl v roce 1421 papežem vyobcován z církve. V tu dobu se ves dostala do majetku zápisných držitelů.
Majitelem druhé části obce je od roku 1420 Zdeněk ze Šternberka. Jde téměř s jistotou prohlásit, že si v období dalších čtrnácti let svého majetku příliš neužil. Patřil totiž k horlivým katolíkům a zarytým odpůrcům husitů, kteří Prahu a její rozlehlé okolí v tu dobu ovládali. Opěrným bodem katolické strany byl v okolí hrad Karlštejn, který měl silnou posádku, ale ani ta nedokázala ochraňovat zboží okolních katolických pánů.
Po zklidnění poměrů po husitských válkách zůstávají Chrášťany v majetku Šternberků. Zdeněk se stal nejvyšším pražským purkrabím a jeho potomek Ladislav zapsal obec v roce 1507 spolu s Železnou a Libečovem Kapitule sv. Víta na Pražském hradě. Vedle majetku kapituly byl v obci ještě zpupný nebo-li dědičný zemanský statek. Chrášťany byly také vázány službou manskou k hradu Křivoklátu. Ta byla zřejmě uložena již zakladatelem hradu Přemyslem Otakarem II. Manská služba se týkala obvykle vojenské služby ve válce nebo zapůjčení koní, povozů apod. v době míru. Chrášťany měly konkrétně uloženy manskou službu s kuší a ve zbroji, jak dokládá zápis z roku 1548 ukládající tuto povinnost Janu Šlovskému ze Šlovic, majiteli statku. .
Mezi roky 1540 – 1542 kupuje od rytíře Lévy z Brozánek dvůr se dvěma poustkami ( tedy místy od středu obce odlehlé) pražský a vyšehradský kanovník a administrátor Arcibiskupství pražského Jan z Půchova. Byl to vzdělanec a humanista slovenského původu. Spolu s ním jsou na Chrášťanech zapsáni bratři Václav, Florián a jeho syn Zikmund. Zikmunda přesvědčil jeho strýc Jan aby přeložil Münsterovu Kosmografii. Udělat to na přání krále Ferdinanda I. Habsburského. Münsterova Kosmografie byla kniha shromažďující geografické, přírodní a astrologické poznatky o tehdejším světě. Vydal ji Sebastian Münster, německý theolog, matematika a geograf. Učil na slavné univerzitě v Heidelberku a později v Basileji. Kniha měla obrovský úspěch a byla během krátké doby byla přeložena do několika jazyků a dočkala se 24 vydání. Vyučovalo se z ní i na Karlově univerzitě v Praze. Jan z Půchova opatřil od některých českých šlechticů peníze na vydání knihy a od krále vymohl výhradní právo na prodej knihy pro synovce Zikmunda v Českých zemích na 15 let.
Zikmundova kniha však dosáhla velkých nákladů, hovoří se 1 200 kopách. K původnímu vydání připojil vyprávění o Čechách a Moravě. Za dílo se mu dostalo uznání a polepšení erbu králem, ale horší situace nastala ve finančních záležitostech. Nedostal se do požadované státní služby ani se nepodařilo sehnat mecenáše na další díly Kosmografie ani na další Zikmundovy spisovatelské projekty. Pro obrovské dluhy musí jeho otec Florián podstoupit Chrášťany věřitelům v roce 1557. Na tvrzi zůstalo ještě 200 neprodaných exemplářů Kosmografie. Zikmund z Půchova, po polepšení erbu se (z figury medvěda se stal lev) psal ze Lví Hory, se dále věnoval překládání různých světových děl. Zemřel téměř v chudobě v roce 1584 jako poslední svého rodu.
tvrz
Není známo, kdy přesně byla tvrz postavena. Stalo se tak někdy v 16. století a jejími nepravděpodobnějšími staviteli je rod Sluzských z Chlumu. Ti koupili jeden z chrášťanských statků od věřitelů Floriána z Půchova. Ctibor Sluzský koupil pak v roce 1559 všech pět dílů od bratrů a jeho rod se usídlil na nově postavené tvrzi do konce století. Ctibor sloužil králi jako diplomat v různých poselstvích a také zasedal v zemských komisích.
Na počátku 17. století se na tvrzi vystřídalo mnoho majitelů v poměrně krátkém časovém období.
Jen do roku 1629 se tu vystřídaly rody Trmalů z Toušic, Údrckých z Údrče, Horňáteckých ze Škrovádu, Pichlů z Pichlsberku, Robhámpů ze Suché a Čábelikých ze Soutic.
Roku 1629 tvrz kupuje Jan Redlfester z Vildrštorfu. Za něj byla tvrz i celá ves vypleněna. Zda se tak stalo od saských vojsk, která v roce 1631 nakrátko dobyla Prahu a spížovala v jejím okolí nebo od jiných armád, které se po dobu třicetileté války potulovali v okolí není známo. Zpustlou tvrz zakoupil od Redlfestera kanovník Budišínský a farář v České Kamenici Václav Karel ze Švarcpachu. Ten ji prodává roku 1650 Polyxeně ze Šternberka. Tak se po dvou staletích ocitá část Chrášťan opět v majetku tohoto rodu. Děje se tak ale na pouhé čtyři roky. V roce 1654 kupuje tvrz Karel Libštejnský z Kolowrat. Důležitým datem je pro obec rok 1667 kdy od Kolowrata kupuje tvrz kapitula Pražského hradu a spojuje tvrz a její pozemky se zbytkem obce, která ji po celou dobu náležela. Chrášťany jsou tak v rukách jednoho majitele.
Tvrz byla později přestavěna na zámeček v barokním slohu a kapitula si jej podržela až do znárodnění v roce 1948. Vrchnostenská správa kapituly k obci byla zrušena v roce 1848, kapitula si nadále nechala pouze zámeček.
Od počátku 18. století se stala obec správním a vrchnostenským sídlem. Bylo vytvořeno panství Chrášťany do kterého patřily obce: Ořech, Knovíz, Únětice, Vokovice, Přílepy, Železná, Řepy, Dušníky. V katastru panství bylo pět velkostatků a pivovar v Úněticích. V roce 1848 zde byl umístěn horní úřad a roku 1854 byla obec spojena s obcí Jinočany v jednu místní obec Chrášťany. V těch letech se v obci nacházel panský dvůr, cihelna ovčín, sýpka a dvě krčmy. V tomto období patřila obec pod hejtmanství Kladno, okres Unhošť. Obec zaměstnávala svého obecního četníka. Jako první zde sloužil pan Holeček a to celých 33 let. Jeho syn Antonín se stal prvním kronikářem obce.
Škola
Chrášťany byly i školním střediskem. Již od roku 1829 obec zaměstnávala učitele. Byl jím Václav Štrébl a do výslužby odešel až roku 1874, tedy po 45 letech. Zpočátku se učilo v domku číslo 7, který zakoupil pro potřebu školy místní statkář Holovský. V květnu 1865 se začalo se stavbou nové školní budovy, která roku následujícího stála, byla vyškolena a od roku 1867 vysvěcena a začalo se vyučovat v jednotřídce. V roce 1883 se škola rozšířila na dvoutřídku a bylo přistavěno patro. Roku 1898 vzhledem k zvýšení počtu obyvatel se stala školou trojtřídní. Druhý chrášťanský učitel Alois Šporcl se svému předchůdci vyrovnal a ve škole vyučoval celých 40 let. K Chrášťanům byly postupně přiškoleny obce Jinočany, Třebonice a Mirešice s částí Zbuzan. Na konci 19. století navštěvovalo školu v průměru ročně 165 žáků. V roce 1938 prošla škola rozsáhlou rekonstrukcí. Obci slouží škola dodnes.
I. světová válka a život v nové republice
Hned na počátku války byla v obci umístěna dělostřelecká baterie. Obsluha měla neustálé spory s obyvatelstvem a její pobyt působil v obci rozruch. Na válečná pole narukovalo v průběhu celé války celkem 82 obyvatel. Bojovali v Srbsku, na frontě v Itálii, Albánii a v Rusku. 11 vojáků bylo během těchto 4 let zraněno, 10 skončilo v zajetí a 11 mužů se do rodné obce nevrátilo vůbec. S velkým zpožděním se z války vrátilo do obce i 7 místních legionářů. Obětem války byl za pomoci veřejné sbírky v roce 1921 postaven pomník. Tento rok postihla Chrášťany epidemie úplavice, která si vybrala oběť hlavně mezi dětmi. Zemřelo 6 dětí a 2 dospělý. Celkem nemocí onemocnělo přes 70 lidí. Obec již zažila i horší epidemie. V roce 1866 se po prusko- rakouské válce rozšířila epidemie cholery a zabila v obci celkem 29 lidí.
V období první republiky v obci fungovaly Srbovy hospodářské závody a mlýn, který mlel až do 50. let. Byly tu dva hostince, rovněž patřící rodině Srbů, obchod koloniální, který po 40 let provozoval Adolf Popper, prodejna tabáku a prodejna housek a lihovin. V roce 1922 byla jako nouzová stavba na podporu nezaměstnanosti postavena silnice do Jinočan. Elektrifikace se Chrášťany dočkaly v roce 1928 a v roce 1936 byla postavena kanalizace. V roce 1924 se založila knihovna.
II. světová válka a poválečný vývoj
V období protektorátu velmi pomáhal řešit neuspokojivou hospodářskou situaci zdejší mlýn. Ten mlel pod rukou neodevzdané obilí místním i okolním obyvatelům. Celá záležitost došla tak daleko, že se tu mlelo načerno pro četnictvo, hospodářské úředníky a mlít stejným způsobem sem jezdil i protektorátní ministr. Ve škole byla umístěna německá posádka a sklad zbraní. V květnových dnech se tu usídlila rota SS a zajala 30 obyvatel Chrášťan a 10 z Dušník. Nakonec odešli a ve škole po nich zůstalo mnoho zbraní. S těmi se při povstání v roce 1945 vyzbrojilo místní obyvatelstvo. V katastru obce se v květnových dnech bojovalo a právě tak na nedalekém nádraží v Dušníkách. V aleji Růžová byl v květnu 1945 sestřelen letec hloubkař. Jako první vojsko po němcích přišli do obce vojáci generála Vlasova. Po zásahu letadlovou pumou jich v obci 5 zahynulo a s nimi bylo zabito i 24 jejich koní. Koně byli zakopáni v jámě za obcí. Ruská armáda přišla do Chrášťan 9.května. válka si vybrala celkem 3 oběti z řad obyvatelstva, dva padli při povstání a jedna dívka se stala obětí bombardování. Po německé posádce ve škole zůstalo kromě zbraní i téměř půl milionu říšských marek. Obec pak dostala část peněz od státu jako nálezné. I z Chrášťan se několik rodin po válce vysídlilo do pohraničí. Po válce v roce 1945 byla v obci zřízena mateřská škola a v roce 1947 se začalo se stavbou obecního domu.
Vývoj po roce 1948 znamenal pro obec výrazné změny. Obyvatelé zde našli nadále uplatnění ve sjednoceném zemědělství, ale většina obyvatel využila zlepšujícího se spojení s hlavním městem a začala pracovat v průmyslu. Obec se v tomto období značně rozšířila a zvýšil se i počet obyvatel. Bylo to díky dostupnosti stavebních pozemků a zvýšení prostředků obyvatelstva. Částečně se zlepšila i občanská vybavenost obce. Vznikaly i nové spolky z nichž některé byly samozřejmě velmi poplatné době. Vznikl Svaz mládeže, Svaz československo- sovětského přátelství, Svaz brannosti, Červený kříž, Výbor žen a Myslivost.
V roce 1949 byla obec začleněna do okresu Praha- západ. V tomtéž roce bylo založeno družstvo místního Sokola. Na počátku 50. let byly vysázeny větrolamy v katastru obce.
Po roce 1989 se život obce opět velice změnil. Velké zemědělské podniky se rozpadly, někteří obyvatelé se opět začali věnovat soukromému zemědělství nebo podnikání. Snadná dostupnost Prahy a rozsáhlé pozemky v okolí změnily obec na lukrativní zónu jak pro bydlení, tak hlavně pro realizaci podnikatelských záměrů. Na okraji obce a v jejím sousedství tak vyrostlo mnoho velkých podniků, skladů a nákupních center. V obci se začalo stavět i mnoho nových domů. Časová náročnost zaměstnání obyvatel, jakož i jeho skladba zcela ochromila spolkovou činnost v obci. Jediným činným spolkem v obci je Rybářské sdružení. Doufejme, že se v následujících letech blýská na lepší časy, aby znovu vešla v platnost slova prvního kronikáře obce: „ Společenský život i kulturní poměry jsou v naší obci dosti pokročilé“.
- Socha svatého Jana Nepomuckého
- Venkovský dům (Chrášťany 27)
