Habrůvka má dvě části. Hlavní je centrální oblast obce s většinovým zastoupením obyvatelstva. Druhou část pak tvoří část nazývaná Josefov, sestávající z několika málo domů kolem cesty v okolí Býčí skály. K Habrůvce náleží i hájenka na lukách za obcí Křtiny ve směru na Adamov (Josefov).
Aktuální počet obyvatel v obci se pohybuje kolem čísla 391, z nichž asi 20 bydlí v rodinných domech v Josefově.
Jedním z nejstarších hradů, k němuž nepochybně patřila naše ves Habrůvka s okolními vesnicemi, byl hrad Obřany. Z Obřan se psával Přibyslav, který se uvádí od r. 1214 jako kastelán brněnský. Jedna ze tří dcer, Eufemie, se provdala roku 1233 za pana Bočka z Kunštátu, moravského maršála. Synové Heralt a Emil byli posledními držiteli Obřan. Hrad zanikl v r. 1315 a od té doby nebyl obnoven. Roku 1316 hrad Obřany - daroval král Jan Lucemburský Jindřichu z Lipé.
Pozdějším držitelům se nepodařilo panství udržet celé a postupně je rozprodávali. Kolem roku 1360 získává obřanské panství Čeněk Krušina z Lichtenberku, který vytvořil střed nového panství kolem nově postaveného hradu Ronova. Roku 1364 pan Čeněk Krušina vzal na spolek pana Jana z Pirkensteina a své manželce zajistil věno 1400 kop grošů na vesnicích - Útěchově, Vranově, Brodku a Obřanech. Listina je datována roku 1365. Zprávy o vesnicích, jež přešly z panství obřanského k panství ronovskému, jsou velmi chudé a mluví se jen nadále o zaniklém hradu Ronovu.
Albrecht Černohorský z Boskovic se stal výhradním držitelem panství Nového hradu, Černé Hory a Boskovic a záznamu do zemských desek r. 1567 je podrobně vypočítáván celý jeho majetek. K panství novohradskému náležel tehdy hrad s dvorem při němž vsi Olomučany, Habrůvka, Březina, Babice, s kostelním podacím, Kanice, Řícmanice, Bílovice, pustá ves Jehnice, Vranov se dvěma kostelíky, dvořák v Útěchově, Jehnicích a Babice.
Podle výkazu asi z poloviny XVI. století dostávala novohradská vrchnost na platech ze vsi Habrůvky 49 zlatých 2 krejcary.
Roku 1597 sňatkem Maxmiliána z Lichtensteinů s Kateřinou Černohorskou z Boskovic, dědičkou Nového hradu, přichází Habrůvka s majetkem černohorským do správy německého rodu Liechtensteinů.
V létě r. 1638 žádají habrůvští poddaní spolu s Olomučanskými, Bílovickými vrchnostenský úřad knížete Karla Eusebia z Liechtensteinů v Pozořicích o slevu kontribuce, protože jim krupobití učinilo velkou škodu na obilíčku.
Na přepadení, vyloupení a vypálení Nového hradu švédskými vojsky v létě r. 1645 dosud připomíná Habrůvským jeskyně zvaná Vokounka.
Z dochovaných lánských rejstříků pozořického panství po třicetileté válce z roku 1675 je zřejmý obraz o poddané půdě v Habrůvce. Celkem 6 hospodářů obhospodařovalo 28 kusů polí o výměře 136 měřic a 4/8 .
Jména hospodářů: Matěj Hlušek, Jakub Tkadlec, Matěj Blaník, Ondra Blaný, Martin Konečný, Mikoláš Blaný. Starou půstku převzali Macek a Kluška, grunt opustil Jan Chytrý, neobsazená půstka zůstala po Georgu Poláčkovi, a Havel Štětka byl usedlík bez pozemku.
Venkovský lid v tehdejší době byl v úplném poddanství, nucen k těžkým robotám, desátkům, odvolání nebylo nikde. Chtěl -li se poddaný vystěhovati, musel míti propouštěcí list id fojta. Musel zavčas obsadit svůj statek a učinit zadost všem jiným závazkům. Jinak lidé zběhlí ze svých majetků byli vrchnostem znovu vráceni. Bez propouštěcího listu nebyl poddaný nikde přijat. Vrchnost prodávala a kupovala panství i s lidmi. Spory mezi poddanými a vrchností urovnávali zemští úředníci. Za pořádek v obci ručili fojtové, konali přísahy vrchnosti, ale byli také jen poddanými. Poddaní nesměli držet ani nosit zbraně. Nesměli konat myslivost. Čižba se povolovala je z jara. Poddaní mohli lapat vlky a lišky. Byl -li někdo z poddaných zabit, mohli pozůstalí a příbuzné dostat částku peněz 5 kop. Za hlavu pánovu se platilo 500 kop. Lotři a lapkové byli byly pronásledováni. Fojtové vedli evidenci obyvatel a nesměli přechovávat zahaleče.
Starým a nemohoucím lidem vydávali vrchnosti fedrovací list na povolení žebroty. Z podnětu Anny Černohorské z Boskovic, která ve své závěti 28. 9. 1620 poručila svým dědicům, aby při kostele vranovském, kde chce být pochována, byl zřízen chudobinec. Zakládací listina, datovaná 17. 6. 1711, stanoví, že nadace jest určena pro 12 starších mužů. V letech 1725 se mezi 12 muži chudobince nachází habrůvský občan Šimon Blatný z Habrůvky. Dne 17. 8. 1721 nařídil kníže Antonín Florián z Liechtensteinů, aby se modlili za zakladatele chudobince knížete Hana Adama, Každý chovanec dostal oblek z bílého sukna, kabát, kalhoty, ročně 1 pár botů, dvě košile a kalhoty s jednou za 3 roky dlouhý bílý plášť s modrým křížem na levém rukávě.
V letech kolem r. 1704 novohradské lesy byly rozděleny do tří revírů. Revír novohradský zahrnoval zhruba dnešní polesí Vranov, Olomučany, Habrůvka, dále se mluví o revíru bílovickém a babickém i s lesy u Hostěnic. Hajní dostávali roční deputát (služné) 11 zlatých 30 krejcarů. V letech 1711-1720 bylo uloveno 16 jelenů, u laní, 42 srnců, 31 křepelek, 8 vlků, 37 lišek, 13 kun a 7 tchořů. Za chyceného vlka, kance, svini, rysa platila vrchnost 1 zlatý, za chycenou lišku nebo divokou kočku se vypláceno 30 krejcarů.
Do období panování knížete Josefa Václava Vavřince z Liechtensteina spadají počátky státní péče o poddané, zahájené reformami Marie Teresie. Tehdy byl opraven první zemský katastr podle něhož byla dosud vyměřována poddaným kontribuce. Podle nového soupisu poddanské půdy - (tereziánského katastru) měl sedlák přispívati na kontribuci třetinou hrubého výtěžku.
Na léta 1805 - 1809 upomíná náhrobní kámen neznámého, pravděpodobně francouzského bojovníka, přenesený v květnu r. 1970 ze zahrady přd domem čís. 18 k podmínku padlých z obou světových válek.
Rok 1848 přináší habrůvským občanům zrušení roboty a poddanství. Kníže Alois Josef z Liechtensteinů byl v řadě vrchností posledním feudálem Habrůvských. Bezvýznamné vrstvy obyvatelstva stávají se rázem důležitým činitelem a nastupují ještě dlouhou cestu k opravdové svobodě. První obecní volby v Habrůvce byly v roce 1849. Prvním starostou byl zvolen Karel Kubeš.
V prusko-rakouské válce v r. 1866 se Prajzi dvakrát zastavili v Habrůvce. Do dnešní doby se udržely poměrně živé vzpomínky na jejich řádění v obci v ovčínech a mezi slepicemi. Ponejprv Habrůvští viděli a ochutnali černou zrnkovou kávu, kterou Prajzi popíjeli. Měli rádi malé děti, chovali je v chalupách, byli ubytováni téměř v každém domě. Obec musela poskytnout přípřež 2 párů koní až do Moravské Třebové.
- Kříž
- Rovinné neopevněné sídliště Býčí skála, archeologické naleziště
- pomník padlých v 1. a 2. sv. válce
