V dobách, kdy začali svou činnost i první zemědělci, docházelo ke splavu půdy při povodních a okolí řek se zanášelo povodňovými hlínami. Výška těchto hlín je asi 1 m. Na nich se rozvíjel tzv. měkký luh, ve kterém byly jasany,olše, hlohy a vrby. Tak vznikly dnešní lužní lesy, dnes regulací řek a činností člověka značně pozměněné. Za třicetileté války v nich byly početné stavy zvěře – medvědi, vlci, srnci, jeleni. Les Rasina býval oborou. V okolí Chropyně bylo mnoho bažin a pastvin. V lesích bylo také hodně tůní, ve kterých bylo mnoho ryb, které poskytovaly zdejším obyvatelům obživu. Postupem času (od 16. stol) se tůně prohlubovaly, rozšiřovaly a opatřovaly hrázemi, osázenými duby. Začala tak rybníkářská tradice v Chropyni, která však ve velké míře po třicetileté válce zanikla a zůstalo jen několik rybníků.
Počátkem 20. století byla regulována řeka Moštěnka, aby se zabránilo záplavám, které často postihovaly okolí Chropyně. Jako divoce tekoucí zůstala jen Bečva, vlastně její mlýnské rameno, odbočující do Bečvy u Troubek a tekoucí záříčským lesem do Chropyně. Před Chropyní se rozpojí na několik ramen, aby se před Plešovcem opět spojila v jediný tok. Až do roku 1950 žila hojně v těchto ramenech vydra.
Krystalisačním jádrem osady byla Chropova tvrz. Název je od obecného jména Chrop (Chrapoun, jehož význam je lenoch či darebák) s ženskou staročeskou příponou –ynja či –ynje, jako bůh – bohyně (kuchyně, Čekyně, Choryně, Hrabyně…). U tvrze vznikla záhy osada, na niž přešlo jméno tvrze, později ovšem zaniklé. Chropyně je stará osada, její původ klade pověst o Ječmínkovi do dob předhistorických.“ Tolik praví nejstarší kronika města o vzniku Chropyně.
Je tedy zřejmé, že počátky obce sahají hluboko do minulosti. Přestože z archeologických nálezů je známo, že toto místo bylo osídleno již kolem roku 1000, první písemné zmínky jsou datovány roku 1261. V tomto roce daroval osadu Smil ze Střílek nově založenému cisterciáckému klášteru ve Vizovicích. V 15. století páni z Ludanic (jejich znak je na obrázku) učinili z Chropyně střed nevelkého panství, zbudovali soustavu rybníků a rozvinutím rybnikářství velmi významně posílili hospodářství svého panství. Jejich zásluhou byla také ves v roce 1535 povýšena králem Ferdinandem I. na městečko se znakem vydry držící v tlamě ulovenou štiku. Od roku 1615 patří panství kardinálovi Františkovi Ditrichštejnovi, který je však o dva roky později směnil olomouckému biskupství, v jehož majetku zůstalo až do roku 1848.
Rozvoj průmyslu, výstavba cukrovaru v roce 1868, o rok později železnice Brno – Přerov, zásadním způsobem změnily život obce. V roce 1949 byl cukrovar přebudován na závod Technoplast, který je největším podnikem ve městě a ovlivnil a stále ovlivňuje život města v různých směrech. Přinesl zvýšení počtu obyvatel a změnu jeho sociálního složení. Vedle původního jádra obce vyrostlo sídliště z činžovních domů se sportovním areálem.
V roce 1970 byla Chropyně povýšena na město. Poněvadž se nezachoval originál privilegia, nesl znak schválený roku 1977 některé atributy poplatné své době. Teprve v roce 1995 je udělen městu znak a prapor.
Ze soustavy rybníků, která se v okolí Chropyně nacházela, se zachoval „Zámecký“, který je od roku 1925 národní přírodní rezervací s výskytem vzácné kotvice plovoucí; je také největším hnízdištěm racka chechtavého ve střední Evropě. Na jeho hladině se zrcadlí dominanta města – chropyňský zámek. Ten byl na starších základech přestavěn kolem roku 1615 a po polovině 19. století z něj arcibiskup kardinál Bedřich Furstenberg vytvořil lovecký zámeček. Turisty do tohoto zámečku lákají především unikátní sbírka zbraní za 17. století, Ječmínkův sál připomínající dávnou pověst, expozice místních významných osobností – hudebního skladatele Emila Axmana a zejména malíře Emila Filly, zakladatele českého moderního umění a jednoho z nejpřednějších představitelů kubismu ve střední Evropě.
Na opačném konci náměstí, které si zachovalo svůj původní ráz minulého století, nás přivítá jiná vodní plocha, skromný zbytek kdysi více jak stohektarového rybníka Hejtman. Na okraji, v místech dřívějšího dna, byly kolem roku 1950 postaveny malé lázně, v nichž se léčily poruchy pohybového ústrojí a choroby související s vysokým krevním tlakem. Ty však byly při povodních v roce 1997 úplně zničeny.
V dřívějších dobách představovaly velké ohrožení tehdejších selských hospodářství: domy se střechami pokrytými doškem či šindelem, různé dřevěné přístavby, nekázeň obyvatel a na druhé straně nedostatečné možnosti hašení učinily z ohně obávaného nepřítele, znamenajícího mnohdy zkázu celého majetku a v nejednom případě i oběti na životech. A samozřejmě, pro postižené nezbytnost vyrovnat se se životní situací, vybudovat znovu celé přístřeší a hospodářství.
Velké požáry postihly Chropyni v létech 1811, 1851, 1855, 1859, 1871, 1875, 1878 a zřejmě i jindy, a tak se není co divit, že domy v centrální části obce, zvláště na náměstí, měnily neustále svou tvář. Svůj nynější vzhled získávaly většinou na konci 19. století, kdy se v důsledku protipožárních opatření začalo nebezpečí plynoucí z rozsáhlých požárů snižovat. Ubývalo střech pokrytých doškem a šindelem, místo nich byla užívána pevná břidlicová krytina, zvykem se stalo stavět ochranné cihlové štíty domů, a konečně, začaly být zakládány dobrovolné hasičské sbory, vyzbrojené již primitivní protipožární technikou (1891).
Historie místní části Plešovec
O původu Plešovce není zaznamenáno nic určitého, protože určité písemné zprávy se objevují až roku 1676 a podle ústního podání a zápisu v plešovské kronice z roku 1865 vznikla obec takto: Plešovec vznikl pravděpodobně v době, kdy v Chropyni stávala tvrz. Místo, na kterém Plešovec leží, byla dříve louka, nesoucí název Peleše. Své jméno dostala podle tábořiště nepřátelských vojsk při dobývání tvrze. Že zde nepřátelská vojska opravdu tábořila a že toto místo bylo častým bojištěm, dokazuje prý jistý hřbitov, na kterém se ještě v době pořízení zápisu vykopávalo velké množství lidských kostí a že je nepravděpodobné, že by si tehdejší osada o osmi domcích založila svůj vlastní hřbitov, který neměly ani obce Skaštice, Kyselovice nebo Bochoř, které byly podstatně větší. Dle zápisu se obec postupem času pomalu rozvíjela. V roce 1697 zde stálo 8 výše zmiňovaných domků, v roce 1788 to bylo 15 domků, 23 rodin a 115 obyvatel. Do roku 1809 přibylo 5 domků a v roce 1840 čítala vesnice 40 domovních čísel. Do roku 1881 se obec tak rozvinula,že zde bylo 51 domků.
Roku 1881 byla také postavena kaple v Plešovci na hřbitově, zasvěcená sv. Josefovi. K její stavbě se váže jedna tragická událost. Když se totiž na svátek sv. Josefa roku 1881 uskutečnila slavnost položení základního kamene, strhla se k večeru mohutná bouře. Zedník, pověřený stavbou kaple, se se svým synem a pomocníkem vraceli domů. Po cestě museli překonat řeku Moravu, která se v té době dělila u Lobodic na dvě ramena a jedno protékalo v blízkosti Záříčí, Chropyně a Plešovce. Jelikož se při bouři valilo korytem velké množství vody, nevydržel most přes řeku a byl stržen. Proto usedli do loďky a chtěli řeku přeplout. Mohutný proud je však strhnul a táhnul je k jezu, kde se zedník a jeho pomocník utopili. Zachránil se pouze syn Ondřej Hrabal, který kapli později postavil.
Jiná verze o vzniku Plešovce, podaná někdejším učitelem Antonínem Ugwitzem (odkaz), praví, že Plešovec, dříve Plešovice, je osada velmi starého původu, protože roku 1883 byly na bývalém obecním pastvisku Kopec nalezeny staroslovanské hroby (že by hroby považované za hřbitov nepřátelských vojsk?). Ugwitz také zmiňuje první zápis o existenci osady, pocházející z roku 1261, kdy ji stejně jako Chropyni daroval Smil ze Střílek cisterciáckému klášteru ve Vizovicích. S vizovickým klášterem však vedl spor o Plešovec klášter na Velehradě a po urovnání tohoto sporu patřil Plešovec od roku 1306 velehradskému klášteru. Okolo roku 1450 byla obec zastavena Petříkovi a Dorotě z Kroměříže za 300 dukátů (uherských zlatých). V polovině 16. století pak přešel Plešovec pod chropyňské panství, u kterého již zůstal a zažíval podobné osudy jako Chropyně.
- Josef Beran (* 25. března 1916 Chropyně - † 19. července 1989 Uherské Hradiště) - malíř
- Emil Filla (* 4. dubna 1882 Chropyně - † 7. října 1953 Praha) - akademický malíř
- Josef Filgas (*16. října 1908, Chropyně – † 11. března 1981, Ostrava) - rozhlasový reportér, fejetonista a spisovatel
- Hubert Havránek (* 29. července 1887 Chropyně - † 11. února 1970 Praha) - právník, katolický spisovatel, básník, fejetonista
- René Spálený (* 11.duben 1905 Chropyně - † 21. ledna 1974 Montreal, Kanada) - biolog, botanik, zahrádkář
(Zdroj: Wikipedie)
- Zámek, na místě vodní tvrze, přestavěný kolem roku 1615 a pak v letech 1701 – 1703 podle projektu Giovanni Pietro Tencally. Po polovině 19. století z něj arcibiskup kardinál Bedřich z Fürstenberka vytvořil lovecký zámeček. Dnes je využíván jako muzeum.
- Kostel sv. Jiljí z roku 1772
