Františkovy Lázně

Františkovy Lázně byly založeny 27. dubna 1793 jako Ves císaře Františkaa v roce 1807 jim byl úředně přiznán název Františkovy Lázně. Pojmenovány jsou podle císaře Františka I., který je považován za jejich zakladatele.  Z počátečních venkovských lázní s jedním - Františkovým pramenem, dřevěnou kolonádou, několika lázeňskými domy a Společenským domem se velice rychle staly jedny z nejvyhledávanějších evropských lázní. 

Původní ulicová vesnice s dnešní Národní třídou v podobě lázeňského korza byla rozšířena o další tři souběžné komunikace a dostala podobu města. Aby se vytvořilo skutečně lázeňské prostředí, obklopili františkolázeňští dnešní historické centrum širokým pásem anglických parků, které měly dát obci podobu zahradního města. Všechny nové ulice pak vedly vždy po obvodu zeleně a vytvořily tak jedno z nejkrásnějších lázeňských míst v Evropě - vytvořily lázně v moři parků a lesoparků. 

V roce 1865 povýšil císař František Josef I. Františkovy Lázně na město. Po napojení na saskou, bavorskou a českou železniční síť dostávají rozměr lázní světových a v období před 1.světovou válkou, v době největšího rozkvětu, dosahují roční návštěvnosti až 20 000 pacientů a téměř 80 000 tzv. pasantů - lázeňských turistů.

Ve společnosti 20. a 30. let minulého století patřilo k dobrému zvyku lépe situovaných vrstev alespoň jednou za rok lázně navštívit. 

Po druhé světové válce jsou lázně jako celek znárodněny a vzniká jediný velký státní podnik v rozměru města Československé státní lázně a zřídla. Lázně slouží, řečeno v dobové terminologii, pracujícímu lidu a léčí se zde jen nepatrné procento zahraniční klientely. Dobrá úroveň lékařů a zdravotnického personálu zůstává, léčebná zařízení a lázeňské domy se ale pouze inovují a lázně se nerozvíjejí. 

V roce 1991 přebírá většinu léčebných zařízení akciová společnost Lázně Františkovy Lázně s uceleným programem rekonstrukce všech lázeňských domů a výhledovou koncepcí návratu Františkových Lázní mezi světové lázně.

Stejně náročný program si předsevzalo vedení města. Nové penziony a léčebná zařízení začínají provozovat úspěšně také jednotliví soukromí podnikatelé. 

V roce 1992 jsou Františkovy Lázně vyhlášeny městskou památkovou rezervací a začíná zcela nová kapitola v dějinách města.

Františkovy Lázně a Beethoven

Skladatel zde pobýval od 8. srpna do 6. září 1812. Beethovenova návštěva Mariánských Lázní byla součástí jeho letního pobytu v českých lázních, za nichž navštívil ještě Teplice a Karlovy Vary. Skladatel se ubytoval v domě U Dvou zlatých lvů, což je dnešní čp. 7 v Národní ulici. V době Beethovenova pobytu byl dům novostavbou: na klenáku nad vchodem do domu je letopočet 1802. Skladatelův pobyt připomíná nejen název kavárny umístěné v domě, ale i pamětní deska na průčelí a v současnosti nepřístupný Beethovenův obraz v průjezdu.
Do Františkových Lázní přijel Beethoven z Karlových Varů, kde uspořádal spolu s italským houslistou Giovanni Polledrem 6. srpna 1812 dobročinný koncert ve prospěch vyhořelého dolnorakouského města Baden. Z Beethovenova františkolázeňského pobytu se dochovalo několik dopisů. V literatuře se často edituje dopis, který ve Františkových Lázních napsal 9. srpna svým nakladatelům Breitkopfovi a Härtelovi. Stěžuje si zde na studené, "listopadové" počasí a únavu z léčebných procedur. Léčba ve zdejších lázních skladateli úlevu v jeho zdravotních potížích nepřinesla.
V domě U Dvou zlatých lvů bydlel Beethoven spolu s manželi Brentanovými. Podle části beethovenovské literatury byla Antonia Brentano, manželka frankfurtského bankéře Franze Brentana, onou nesmrtelnou milenkou, jejíž identita je stále neznámá.

Prameny ve městě

Aktivně je využíváno 23 pramenů vody typu Na2SO4, které jsou zachyceny mělkými jímkami a vrty, jež produkují přibližně 700 až 1 000 l/m. Teplota vody se pohybuje v rozmezí 8 až 13 °C o mineralizaci 1-20 g/l, obsah CO2 je v mezi 1,1 až 2,8 g/l.
Historikové kladou počátky využití pramenů až do pravěku, o čemž svědčí paleontologický nález osídlení, učiněný u zdroje Palliardi v roce 1960.

První konkrétní zmínkou o minerální vodě je kupní smlouva z roku 1406, konkrétnější údaje pochází až z roku 1502 (Engelharth) a 1542 (Brusch). V roce 1545 Agricola popisuje dnešní plynový Mariin pramen. První podrobnější popisy se týkají vývěrů minerální vody v oblasti dnešního Františkova pramene (zejména Macasius 1613), další pak Plynového pramene. První léčebné budovy byly postaveny u pramene již roku 1694 a zmínka o první stáčírně pochází dokonce z roku 1661.
Je zřejmé, že intenzivnější využívání minerálních vod je historicky poměrně staré. Z osmnáctého a devatenáctého století jsou známé zejména práce Adlera (1782), Reusse (1794), Hoffera (1799), von Osanna (1822), Palliardiho (1830) nebo Lautnera (1841). Lázně se začínají rozvíjet podle předem připravených plánů.
Od konce osmnáctého století význam lázeňství rychle roste a atraktivita na sebe váže velkou návštěvnost. Vzhledem k investicím do zřídelní základny byly v poměrně rychlém sledu nalezeny a podchyceny prameny minerálních vod v mělkých studních cca 3-4 metry pod terénem viz následující přehled (řazeno abecedně).

Bosse (1887), Cartellieri (1860), František (1793), Herkules (1878), Loimann(1807), Luční (1823), Luisa (1807), Natálie (1878), Nový (1849), Palliardi (neuvdeno), Plynový pramen Marie (1791), Solný (1819), Studený (zvaný též Vedlejší, 1813), Štěpánka (1878), Wiedermann (1907), Západní prameny (1902), Železnatý (1863) a Žofie (1878?). Jímací zařízení byla postupně zdokonalována a rekonstruována nejčastěji do podoby vyzdívaných jímacích zvonů. Některé z vyjmenovaných pramenů již zanikly.

Významným předělem byl rok 1822, kdy stáčírnu minerálních vod ve Františkových Lázních získal do nájmu Josef August Hecht. Díky technickým inovacím (hermetické plnění lahví bez přístupu vzduchu) dokázal zvýšit export minerální vody a ekonomicky oživit lázně.
Hlubší zachycení minerálních vod není zcela jasně zmapováno, zejména ve svých počátcích. První údaje o záchytu minerálních vod ve spodním souvrství se týkají tzv. „Vrtu v Císařských Lázních“, který byl vyhlouben v roce 1889. Dochované údaje však pocházejí až z let 1919 (Neudert, příp. Knett) a 1922 (Päckert). Jednalo o vrt hluboký 34,5 m, který se nacházel ve dvoře Císařských Lázní (dnes Lázně II) – kabině 11, které zásoboval přetokem cca 600 l/min.

Vysoká návštěvnost, vrcholící v roce 1912 (65 000 osob za sezónu), nároky na zásobování v letech 1917–1918 vybudovaného nového velkého lázeňského domu Harwey, stejně jako snaha o zatraktivnění a zabezpečení rozsáhlejší zřídelní základny, vedly koncem první dekády k průzkumným pracím, které měly objevit nové zdroje minerálních vod. Finančně, časově i technicky náročná akce vrtného průzkumu byla hrazena z prostředků obecních, okresních a státních. K realizaci byla vybrána firma Rumpel GmbH ze Šanova u Teplic. Průzkum firmy Rumpel 1919 - 1936 byl zdokumentován velmi precizně a systematicky. Postupně bylo během 20 let vyhloubeno minimálně 23 vrtů, z nichž sedm bylo uvedeno do trvalého provozu (Glauber I, Glauber II, Glauber III, Glauber IV, Adler, Kostelní, XIVd).

Po druhé světové válce došlo k pokusu zachytit mělké zdroje vrty, avšak žáný nebyl úspěšný a staré mělké záchyty byly zrekonstruovány. Jedinými novými zdroji se tak staly vrty H12N Sluneční (1962) a BJ2 Stanislav (1983). Další rozvoj zřídelní základy nastal až po pádu socialistického zřízení, kdy byly vyhloubeny a zprovozněny vrty E1 Erika, LII Císařský, HJ2 ČKD, A1 Nový Kostelní.

• August Brömse (1873–1925), německý malíř a grafik

Stavby

• kostel Povýšení svatého Kříže,
• kostel svatého Jakuba,
• evangelický kostel svatého Petra a Pavla,
• pravoslavný kostel svaté Olgy,
• rozhledna Salingburg z roku 1906.
• rozhledna Zámeček u Františkových Lázní.
• Synagoga

Památníky

• Památník Františkovým Lázním,
• památník Cláry Nonnerové,
• památník Boženy Němcové, známé české spisovatelky, která město v letech 1846 a 1847 navštívila,
• památník se sochou Josefa II, rakousko-uherského císaře a českého krále,
• památník se sochou Františka I.,
• památník Františka I. se sochou sedicí na koni,
• památník s bystou dr. Bernharda Adlera,
• památník se sochou Františka Josefa I., rakousko-uherského císaře,
• památník vojákům americké armády, kteří osvobodili Františkovy Lázně 25. dubna 1945,
• památník budově, ve které přebývala během svých pobytů ve městě Božena Němcová,
• památník Johanna Wolfganga von Goetha, slavného německého spisovatele,
• památník obětem nacismu,
• památník Ludvíka Lazara Zamenhofa, tvůrce esperanta,
• pamětní deska Johanna Strausse, rakouského hudebního skladatele