Kravaře

Poprvé byly Kravaře písemně doloženy v roce 1224. Obec Kouty, dnes městská část Kravař, se poprvé zmiňuje roku 1238 a třetí městská část, Dvořisko, až ve 2. polovině 18. století. Mezi lety 1224 a 1263 obdrželi kravařské panství členové slavného rodu Benešoviců (původem z Benešova u Prahy), kteří se označovali ve svém šlechtickém přídomku jako "páni z Kravař". Tento rod patřil od 13. do 15. století k nejbohatším na Moravě, vlastnil také například Helfštýn, Fulnek, Starý Jičín, Plumlov a Strážnici. Z jejich erbu mají Kravaře odvozen svůj městský znak - zavinutou střelu. Benešovičtí si zde ve 2. polovině 13. stol. vystavěli tvrz. Jejím posledním majitelem z tohoto mocného šlechtického rodu se stal Petr Strážnický z Kravař, který byl roku 1420 donucen v důsledku svého husitského přesvědčení rodové sídlo prodat.

Za dalšího významného vlastníka kravařského panství můžeme považovat polského šlechtice a lékaře Michala Sendivoje ze Skorska, který jej obdržel za třicetileté války v roce 1630, a to díky úzkým kontaktům s císařským dvorem, na kterém působil za vlády Rudolfa II. jako alchymista. Sendivojova dcera Veronika se po otcově smrti roku 1636 provdala za Jakuba svobodného pána Eichendorffa, a právě s rodem Eichendorffů začala další důležitá etapa kravařského panství. V letech 1721 - 28 si totiž Jan Rudolf Eichendorff nechal svůj zámek (na místě bývalé tvrze) přestavět v duchu vrcholného baroka v hildebrandtském stylu (autor díla pocházel pravděpodobně z okruhu významných vídeňských architektů), a v této podobě jej můžeme obdivovat dodnes, i přes ničivý požár, který zámek postihl roku 1937. Rod Eichendorffů vlastnil kravařské sídlo do roku 1782, kdy jej pro značné dluhy prodal. Poté se zde rychle střídali nepříliš významní majitelé.

V roce 1742 prohrála rakouská císařovna Marie Terezie válku o Slezsko, a tudíž i o Kravaře a Kouty, které byly spolu s celým Hlučínskem postoupeny Prusku. Dvořisko, které leží už "za vodou" (Hlučín-sko má přirozenou historickou hranici v řece Opavě), zůstalo Rakousku. Zpět k tehdejšímu Českoslo-vensku bylo území Hlučínska připojeno až roku 1920. Po dobu nacistické okupace se stalo opět sou-částí německé říše.

Milníkem v novodobých kravařských dějinách je rok 1960, kdy se po připojení sousedních obcí Kouty a Dvořisko staly Kravaře městem.

• Karl Düsterberg (* 1917)[6] – německý podnikatel, zakladatel potravinářského koncernu Apetito a průkopník v oblasti hluboce zmražených potravin
• Alois Hadamczik (* 1952) – trenér české hokejové reprezentace
• Prof. PhDr. Josef Jařab, CSc., dr. h. c. (* 1937) – anglista, v letech 1990–97 rektor Univerzity Palackého
• Augustin Kaluža (1776–1836) – rodák z Koutů, přírodovědec, kněz, učitel na gymnáziu ve Vratislavi, knižně vydal pět děl o přírodě Slezska
• šlechtický rod pánů z Kravař
• Pavel Kravař (1391–1433) – husitský emisař
• Michal Sendivoj ze Skorska (1566–1636) – alchymista a chemik, majitel Kravař
• Josef Seyfried (1865–1923) – architekt a stavitel (autodidaktik), projektoval a stavebně upravil četné významné církevní i profánní stavby a celky tehdejšího Pruska (dnes Hlučínsko a příhraniční Polsko), jeho nejvýznamnější charakterizující stavby v severské cihlové neogotice
• PhDr. Erich Šefčík (1945-2004) – archivář, historik, numismatik, vlastivědec, zakladatel Zámeckého muzea, autor stovek odborných článků a několika monografií
• Marie Šindelářová (rozená Holubková, pseudonymem Ludmila Hořká) – nar. 1892 ve Dvořisku, pohřbena na sousední Štítině (1966), významná regionální spisovatelka a sběratelka lidové slovesnosti
• Ivo Žídek (1926–2003) – jeden z nejvýznamnějších českých tenorů (např. Jeník z Prodané nevěsty), od roku 1948 člen operního souboru ND a v letech 1989–1991 ředitel ND, od roku 2005 po něm pojmenována Základní umělecká škola Ivo Žídka v Kravařích
• Monika Žídková (* 1977) – Miss ČR, Miss Europe 1995

• Barokní zámek Kravaře, ve kterém se nachází Zámecké muzeum (Muzeum Hlučínska). Jeho nejhodnotnější částí je zámecká kaple s původním dochovaným interiérem z počátku 18. století (ostatní interiéry byly zničeny při požáru zámku r. 1937) a zámecká zahrada (cca 20 ha, na velké části bylo zbudováno golfové hřiště, z dřevin jsou cenné především mohutné exempláře dubu letního a lip srdčitých).
• Klášter (dnes MÚ), chrám svatého Bartoloměje a fara (vše v cihlové neogotice typické pro Slezsko), projektantem byl kravařský rodák Josef Seyfried - architekt, stavitel a hudebník (známý z četných dalších realizovaných projektů sakrálních i profánních staveb na Hlučínsku a v dnešním Polsku je - podobně jako v rodných Kravařích - nejvýznamnější komplex církevních staveb v nedalekých Sudicích)
• Socha svatého Jana Nepomuckého na ul. Petra z Kravař (poblíž ul. Náměstí)