Julius Kalaš se narodil 18. srpna 1902 v Praze. Odmaturoval na klasickém gymnáziu a začal studovat práva (získal v roce 1930 titul JUDr.) a zároveň v letech 1921 – 1924 na Státní konzervatoři v Praze hudbu a hudební skladbu u profesorů Jaroslava Křičky a J. B. Foerstra a mistrovskou školu u skladatele Josefa Suka (1925 – 1928). Do roku 1948 se následně živil jako úředník Zemského finančního úřadu.
Julius Kalaš se narodil 18. srpna 1902 v Praze. Odmaturoval na klasickém gymnáziu a začal studovat práva (získal v roce 1930 titul JUDr.) a zároveň v letech 1921 – 1924 na Státní konzervatoři v Praze hudbu a hudební skladbu u profesorů Jaroslava Křičky a J. B. Foerstra a mistrovskou školu u skladatele Josefa Suka (1925 – 1928). Do roku 1948 se následně živil jako úředník Zemského finančního úřadu. V umělecké praxi působil jako kapelník a autor scénické hudby u pražského divadla Na Slupi, Nového divadla Oldřicha Nového, Národního divadla a dalších podniků.Největší zásluhu však měl na vzniku dodnes ještě známého hudebního pěveckého souboru inteligentů Kocourkovští učitelé, u nichž byl v letech 1925 – 1953 spoluzakladatelem, klavíristou a taky uměleckým vedoucím. Kocourkovští učitelé vystupovali v kabaretech, na koncertech, zájezdech, estrádách a ve filmu (př. zpěváci na silvestrovské zábavě v Krňanského KARIÉŘE PAVLA ČAMRDY, členové městské rady v U NÁS V KOCOURKOVĚ Miroslava Cikána, nevolníci v NOVÉ PÍSNI Elmara Klose, cyklistický spolek v Cikánových Z ČESKÝCH MLÝNŮ a zejména úředníci v KATAKOMBÁCH Martina Friče).Během své kariéry hudebního skladatele pracoval jak ve vážné, tak v zábavné a populární, hudbě. Těch zábavných vynikl se svým zdravým smyslem pro humor, vtip, parodii a nadsázku (např. píseň „Ten dělá to a ten zas tohle…“). Složil hudbu komorní a orchestrální („Serenáda Es“, „Bubny míru“ či „Slavnostní ouvertura“), scénickou („Libušin hněv“, „Komediant“, „Zkrocení zlé ženy“) a operety („Valašská nevěsta“, „Nepokoření“, „Láska nezná hranice“, „Bílá paní“, „Mlynářka z Granady“, „Nápadnicí trůnu“). Ve filmovém oboru je považován za zakladatele moderní filmové hudby (i když se některé základní motivy jeho písních často opakovaly, tř. VANDINY TRAMPOTY – CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ, ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA! – CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ, ADVOKÁTKA VĚRA – KRÁL KRÁLŮ).Od začátku 30. let se uplatnil i ve filmu. Mimo jiné okusil práci autora námětu (DĚVČE ZA VÝKLADEM), scenáristy (DĚVČE ZA VÝKLADEM a nedokončený DLOUHÝ ŠIROKÝ A BYSTROZRAKÝ), herce (profesor hudby v JINÉM VZDUCHU), textaře písní (např. U NÁS V KOCOURKOVĚ) a hlavně autora filmového hudby. Než se dostaneme k dlouhometrážní tvorbě, musíme zmínit jeho práci na autorství hudby k filmovým písním (OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY, DŮM NA PŘEDMĚSTÍ, ADVOKÁTKA VĚRA, DĚVČATA, NEDEJTE SE!, DĚVČE ZA VÝKLADEM, KATAKOMBY, PANNA, Z ČESKÝCH MLÝNŮ, PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ, CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ, SLOVO DĚLÁ ŽENU, PÁTÉ KOLO U VOZU, FRI – FI – PI, FANTOM MORRISVILLU atd.) a na krátkých, dokumentárních a reklamních snímcích (např. A PROČ…?, CELÝ SVĚT HŘEJE, DÝCHEJ ZHLUBOKA, NOVÁ PÍSEŇ, TŘI MUŽI NA SILNICI, LÉTO DOMA!, TVÁŘ ZLÍNA, MILTEX, USMĚVAVÁ PRÁCE, RADOST VŠEM, SVATBA V KORÁLOVÉM MOŘI, TELEGRAM, MLADÉ DNY či FRI – FI – PI).U celovečerních snímků spolupracoval zejména s Martinem Fričem (ŠVADLENKA, ADVOKÁTKA VĚRA, LIDÉ NA KŘE, ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA!, JINÝ VZDUCH, KATAKOMBY, BARON PRÁŠIL, 13. REVÍR, PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ, CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ i KRÁL KRÁLŮ), Miroslavem Cikánem (DŮM NA PŘEDMĚSTÍ, U NÁS V KOCOURKOVĚ, DĚVČE ZA VÝKLADEM, KOMEDIANTSKÁ PRINCEZNA, VANDINY TRAMPOTY, Z ČESKÝCH MLÝNŮ), Václavem Binovcem (JÍZDNÍ HLÍDKA), Hugo Haasem (VELBLOUD UCHEM JEHLY, DĚVČATA, NEDEJTE SE!), Františkem Čápem (PANNA, MUŽI BEZ KŘÍDEL), Josefem Machem (VELKÝ PŘÍPAD, NA DOBRÉ STOPĚ), Bořivojem Zemanem (PÁTÉ KOLO U VOZU, FANTOM MORRISVILLU) a dalšími režiséry.Kalašovu hudbu využíval rovněž rozhlas („Valašská nevěsta“), gramofonové závody („Komediant“ s písní „Zavírám oči“ 1943, „Humor Vlasty Buriana“ 1986) aj. Po skončení nacistické okupace se Kalaš stal předsedou Syndikátu českých filmových umělců a techniků a profesorem i proděkanem (od 1. října 1948 do penze) a taktéž děkanem (1949 – 1950) oboru hudba a zvuk ve filmu na pražské FAMU. Za své zásluhy získal titul Zasloužilého umělce (1965). Využíval též pseudonymu Cajus. Skladatel Julius Kalaš zemřel 12. května 1967 v Praze ve věku nedožitých šedesáti pěti let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)