Gustav Frištenský

Datum narození: 18.5.1879 / Místo narození: Křečhoř, Rakousko - Uhersko

Legendární zápasník Gustav Frištenský se narodil 18. května 1879 v Křečhoři u Kolína. Po narození byl prý neduživé dítě, ale s pomocí rodičů se zpravil natolik, že se začal učit řemeslu kovářskému a poté řeznickému. S bratry se už odmalička věnoval vzpírání a zápasení. V těchto disciplínách se zdokonalil natolik, že opustil post řeznického tovaryše v Brně a začal se zdokonalovat v řeckořímském záp

Legendární zápasník Gustav Frištenský se narodil 18. května 1879 v Křečhoři u Kolína. Po narození byl prý neduživé dítě, ale s pomocí rodičů se zpravil natolik, že se začal učit řemeslu kovářskému a poté řeznickému. S bratry se už odmalička věnoval vzpírání a zápasení. V těchto disciplínách se zdokonalil natolik, že opustil post řeznického tovaryše v Brně a začal se zdokonalovat v řeckořímském zápasu a už se pomalu začal exponovat veřejně. Byl členem Sokola a klubu Hellas, stal se amatérským mistrem řeckořímského zápasu celého Rakouska – Uherska (1900) a později i Evropy (1903).Pod pseudonymem Stanislav Bolowski se zúčastnil několika klání v Německu, byl odhalen novináři a musel odejít z České amatérské atletické unie. Stal se profesionálem a chvilku vystupoval v cirkusech (například u Kludských). Slávu českého sportu a zápasnictví začal rozšiřovat po světě. Procestoval Rusko, Polsko a Finsko (1904), opět Rusko (1908), celou Evropu, Kavkaz, Balkán, Turecko; Argentinu, Brazílii (1911) i Ameriku (1913 – 1914). Do Ameriky se vrátil ještě po válce a v New Yorku ho při zápase sledovalo přes třicet tisíc lidí! V roce 1921 se v Praze stal mistrem Československa, 1926 vyhrál Zlatý pohár v Mnichově a 1929 se z něho v sále pražské Lucerny stal mistr Evropy.Zápasnický styl Gustava Frištenskýho byl jednoduchý: snažil se poznat taktiku, způsob boje, silné i slabé stránky protivníka. Začínal opatrně, čekal na soupeřovu chybu a rychlým chvatem ho porazil na lopatky. Díky své statné, neobyčejně svalnaté postavě a skvělým bojem byl miláčkem mužů i žen, domácího i zahraničního publika. V dobách své největší slávy byl Frištenský velikým miláčkem žen a v roce 1904 vznikla slavná fotografie jako hold mužské krásy, která byla zařazena i do publikace „Sex a tabu v české kultuře 19. století“ (1999), jež vydal Ústav pro českou literaturu. Vždy, když položil soupeře na lopatky (na kontě má přes 10 000 vítězství), v publiku vzbudil nevídané nadšení a nekončící ovace.Jeho mezinárodní popularity využili ve 20. letech také dvakrát filmaři. Získal dvě titulní úlohy pražského kata Mydláře v dobrodružném snímku PRAŽSKÝ KAT (1927) Rudolfa Měšťáka, jenž byl natočen podle dobrodružného románu Josefa Svátka a kováře Drastila v dramatu Josefa Medeotti – Boháče BOŽÍ MLÝNY (1929), který pocházel z oblíbeného románu Jana Vrby. Film BOŽÍ MLÝNY se dočkal i svého remake Václavem Wassermanem v roce 1938, kde však Frištenského postavu ztělesnil J. O. Martin. Filmaři využívali Frištenského, který neměl žádné filmové zkušenosti, pouze k dobré prodejnosti svých snímků. Zvuková kinematografie se zápasníkovi do konce života vyhýbala.Oženil se s ženou sládka litovelského pivovaru Evou Ellederovou a v roce 1917 si v Litovli Frištenský postavil dům a natrvalo se zde usadil. Nikdy nekouřil, nepil a celý život si udržoval kondici cvičením. Mj. si pronajal statek v Lužicích u Štemberka, do kterého dával všechny své výdělky. Statek však ležel v Sudetech a v roce 1938 mu byl Němci zabrán. Za okupace se v 1943 horlivě zapojil do odboje, hlavně do skupiny olomouckého národního výboru. Finančně vypomáhal postiženým rodinám a obětem války. Odbojová skupina byla ale v únoru 1944 odhalena, Frištenský zatčen a vězněn na Pankráci, v Olomouci, Brně a Vratislavi. Nakonec byl osvobozen, ale následně olomouckým gestapem opět zatčen. Gestapo ho ihned chtělo transportovat do Mauthausenu. Díky úplatku byl ale v listopadu 1944 opět propuštěn.Po válce v letech 1945 – 1947 opět začal téměř sedmdesátiletý Frištenský veřejně vystupovat. Výtěžky šly hlavně na dobročinné účely. Opět finančně vypomáhal, obdarovával a pomáhal starým vysloužilým zápasníkům. Vrátil se 1946 na statek v Lužicích, ale zakrátko ho musel podstoupit nově vznikajícímu JZD. Soudní spor o dluhy na statku a majetek skončil až roku 1955. Od roku 1947 žil jako bezdětný vdovec a 1954 získal malou penzi. V roce 1956 získal Gustav Frištenský titul Zasloužilého mistra sportu „Za vynikající výkony a mimořádné zásluhy o československou tělesnou výchovu a sport“.Z titulu se však dlouho neradoval, protože 6. dubna 1957 v Litovli, měsíc před sedmdesátými osmými narozeninami, zemřel. Ve své době byl jedním z nejpopulárnějších sportovců, kamarádil se například se spisovatelem Petrem Bezručem a podle pamětníků byl bystrý, rozhodný a se smyslem pro vyprávění.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)



Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz