Francouzský filmař Fernand Rivers začínal na divadelním jevišti, v němé éře se začal uplatňovat i jako herec před kamerou, později se prosadil především jako komerčně úspěšný filmový režisér, k řadě svých režií byl i autorem scénáře, nakonec na pozici producenta zaštítil vznik i řady titulů jiných režisérů. Narodil se v malé vesnici Saint-Lager v jižní Francii, jeho vlastní jméno bylo Fernand Larg
Francouzský filmař Fernand Rivers začínal na divadelním jevišti, v němé éře se začal uplatňovat i jako herec před kamerou, později se prosadil především jako komerčně úspěšný filmový režisér, k řadě svých režií byl i autorem scénáře, nakonec na pozici producenta zaštítil vznik i řady titulů jiných režisérů. Narodil se v malé vesnici Saint-Lager v jižní Francii, jeho vlastní jméno bylo Fernand Large. Jako divadelní herec začínal v osmnácti letech, tedy ještě koncem 19. století.Již v roce 1902 jej pro společnost Pathé angažoval průkopník francouzského filmu Ferdinand Zecca a od té doby Fernand Rivers hrál v řadě filmů, většinou krátkých, z jeho prvních celovečerních snímku připomeňme adaptaci populární literární předlohy HRBÁČ (Le bossu, 1912). Během první světové války jej proslavila komická postava Ploufa, kterou v letech 1917-1918 hrál ve dvanácti krátkých filmech. Mezitím v roce 1915 začal pracovat i jako režisér a v následujících třech letech realizoval bezmála dvacet krátkých snímků.Jako filmový režisér se Fernand Rivers začal výrazněji prosazovat až po ozvučení filmu, i když zpočátku ve spolupráci s jinými významnými tvůrci, se slavným Abelem Gance zfilmoval osvědčené literární předlohy MAJITEL HUTÍ (Le maitre des forges, 1933) a DÁMA S KAMÉLIEMI (La dame aux camélias, 1934), s neméně slavným Sachou Guitrym realizoval životní příběh vědce Louise Pasteura (PASTEUR, 1935) nebo romantickou komedii HODNĚ ŠTĚSTÍ! (Bonne chance!, 1935), naopak Riversovy první samostatné realizace ze třicátých let spadaly do dobového průměru. Připomeňme například film MÍSTO Č. 47 (Le fauteuil 47, 1937), jemuž z průměru nepomohla ani účast slavných herců jako byli Raimu nebo Françoise Rosay (Fernand Rivers se tu naposledy objevil i před kamerou v roli sebe samotného).Jinak ale Riversovi nelze upřít schopnost mistrně převádět na filmové plátno osvědčené divadelní hry a literární předlohy (jen zřídka se ale dočkal uznání odborné kritiky), dařilo se mu také angažovat velké hvězdy, v komedii PANÍ SOUDCOVÁ (La présidente, 1938) hrála slavná Elvire Popesco, rostoucí popularitu komika Fernandela zužitkoval ve filmu BERLINGOT A SPOL. (Berlingot et cie, 1939). I po válce ve své tvorbě spoléhal na populární divadelní předlohy (CYRANO Z BERGERACU – Cyrano de Bergerac, 1945; DÁMY V ZELENÝCH KLOBOUCÍCH – Ces dames aux chapeaux verts, 1949), po patnácti letech pořídil také novou filmovou verzi románu MAJITEL HUTÍ (Le maitre des forges, 1947), se značným diváckým ohlasem se setkal i jeho poslední film ŠPINAVÉ RUCE (Les mains sales, 1951) vycházející z divadelní hry J. P. Sartra.Již ve třicátých letech se Fernand Rivers prosadil i jako producent a zaštítil vznik několika vlastních filmů, později založil produkční společnost Les Films Fernand Rivers, pod jejíž hlavičkou vznikla řada filmů dalších režisérů. Za zmínku stojí opětovná spolupráce s Abelem Gance (VĚŽ NESLESKÁ – La tour de nesle, 1955), několikrát se jako producent podepsal i pod tvorbu dalšího komerčně zaměřeného režiséra Andrého Berthomieu. Společnost Les Films Fernand Rivers je naposledy uvedena u koprodukční italsko-francouzské kriminálky ČAS VLKŮ (Le temps des loups, 1970).Fernand Rivers zemřel v Nice 17. srpna 1960 ve věku osmdesáti let. Závěrem dodejme, že k filmu přivedl i svého mladšího bratra Jeana-Maurice Large (1892-1968), který se pod uměleckým jménem Rivers Cadet stal na několik desetiletí hojně obsazovaným hercem vedlejších filmových rolí.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)