Kameraman Ferdinand Pečenka se narodil 9. února 1908 v Krnsku na Mladoboleslavsku. Byl okouzlen filmem natolik, že v 15 letech odešel jako učeň k firmě Pojafilm do Prahy (1923 – 1930), kterou založil Alois Jalovec a Vladimír Slavínský. Pečenka v této firmě pracoval jako laborant a měl možnost se skvěle seznámit s filmovou a kameramanskou technikou. Po odbytí povinné vojenské služby se stal asisten
Kameraman Ferdinand Pečenka se narodil 9. února 1908 v Krnsku na Mladoboleslavsku. Byl okouzlen filmem natolik, že v 15 letech odešel jako učeň k firmě Pojafilm do Prahy (1923 – 1930), kterou založil Alois Jalovec a Vladimír Slavínský. Pečenka v této firmě pracoval jako laborant a měl možnost se skvěle seznámit s filmovou a kameramanskou technikou. Po odbytí povinné vojenské služby se stal asistentem Otty Hellera a pracoval s ním v Praze, Berlíně, Mnichově, Paříži a v dalších evropských metropolích.Od roku 1933 začal jako samostatný kameraman v Čechách. Přes své učitele Jana Stallicha a Václava Vícha se dostal k práci na snímcích SRDCE ZA PÍSNIČKU, DŮM NA PŘEDMĚSTÍ a VDAVKY NANYNKY KULICHOVY.Poté však přišel zlom: nasnímal drama JÁNOŠÍK Martina Friče a jeho výborné nasnímání exteriérů a neotřelé kameramanské nápady ho okamžitě katapultovaly mezi naše nejpotřebnější, nejlepší a nejoblíbenější kameramany. Získal Národní cenu (1941) za „MILENKU" a NOČNÍHO MOTÝLA.Obživu mu nadále obstarával Martin Frič (PÁTER VOJTĚCH, TŘI VEJCE DO SKLA, MRAVNOST NADE VŠE, LIDÉ NA KŘE, ADVOKÁTKA VĚRA, KRISTIAN, CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, HOTEL MODRÁ HVĚZDA, TETIČKA aj.), a další režiséři: Otakar Vávra (VELBLOUD UCHEM JEHLY, FILOSOFSKÁ HISTORIE, POHÁDKA MÁJE, PACIENTKA DR. HEGLA, MASKOVANÁ MILENKA, OKOUZLENÁ, PŘÍJDU HNED, ŠŤASTNOU CESTU), Vladimír Slavínský (ULIČNICE, ŽABEC, ZLATÝ ČLOVĚK, NEBE A DUDY, TO BYL ČESKÝ MUZIKANT, PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA, MUŽI NESTÁRNOU, RYBA NA SUCHU), Miroslav Cikán (KOMEDIANTSKÁ PRINCEZNA, POSLÍČEK LÁSKY, VANDINY TRAMPOTY, ANDULA VYHRÁLA), Václav Wasserman (LIDÉ POD HORAMI, BOŽÍ MLÝNY, SOBOTA), Ladislav Brom (HARMONIKA, ŽIVOT JE KRÁSNÝ), František Čáp (NOČNÍ MOTÝL, TANEČNICE, MLHY NA BLATECH, DĚVČICA Z BESKYD), Čeněk Šlégl (TEĎ ZAS MY, PANÍ MORÁLKA KRÁČÍ MĚSTEM), Václav Kubásek (ŽENY U BENZINU, MOŘSKÁ PANNA) či Walter Schorsch (PÁN A SLUHA, VČERA NEDĚLE BYLA) a jiných horších či lepších režisérů.Jeho pozice nejzaměstnávanějšího českého režiséra se udržela také po válce, kdy ve znárodněné kinematografii opět čile pracoval s Františkem Čápem (ZNAMENÍ KOTVY, KŘIŽOVATKA), Jiřím Trnkou (animovaný CÍSAŘŮV SLAVÍK), Miroslavem Cikánem (ALENA), Karlem Steklým (PRŮLOM), Ladislavem Helgem (ŠKOLA OTCŮ, VELKÁ SAMOTA), Oldřichem Lipským (CIRKUS BUDE!, HVĚZDA JEDE NA JIH), Václavem Wassermanem (PLAVECKÝ MARIÁŠ), Jiřím Weissem (POSLEDNÍ VÝSTŘEL, MŮJ PŘÍTEL FABIÁN) a Jiřím Slavíčkem (DVAASEDMDESÁTKA).Největšího úspěchu dosáhl zejména u Václava Kršky, pro kterého zachytil deset skvělých filmů a u něhož zcela pochopil představu a žádost lyrického obrazu a skvělých fotografií (HOUSLE A SEN, POSEL ÚSVITU, MIKOLÁŠ ALEŠ, MLADÁ LÉTA, MĚSÍC NAD ŘEKOU, STŘÍBRNÝ VÍTR, Z MÉHO ŽIVOTA, LABAKAN, LEGENDA O LÁSCE, DALIBOR).Kromě dlouhometrážních snímků natáčel také krátké a dokumentární (VLAST VÍTÁ, PÍSEŇ O SLETU, CESTA K BARIKÁDÁM, MLADÉ DNY, SPARTAKIÁDA atd.). Ferdinand Pečenka byl skutečně jedním z nejlepších českých kameramanů rozhraní 30., 40. a 50. let. Díky svému mistrovství v dodávání koloritu, atmosféry, čistoty interiérových záběrů a poeticky krajinářských snímcích, které dodávaly filmu potřebnou lyričnost, se Pečenkovi přezdívalo „básník filmového obrazu".Za svoji skvělou kameru u Fričova filmu JÁNOŠÍK (1935) obdržel jako první český kameraman, i když s celou řadou výhrad, Čestnou cenu ministra průmyslu, obchodu a živností /Filmovou cenu/ (1936). Od poválečného režimu stihl převzít dvakrát Uměleckou prémii (1952, 1953) za MIKOLÁŠE ALŠE, MLADÁ LÉTA a i PLAVECKÝ MARIÁŠ.Smrt Ferdinanda Pečenky byla téměř symbolická – zemřel 3. října 1959 v Praze ve věku pouhých padesáti jedna let přímo uprostřed natáčení Helgeho již zmíněného dramatu VELKÁ SAMOTA (1959), které musel po jeho předčasné smrti dotočit jiný kameraman, Josef Novotný...(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)