Emanuel Brožík

Emanuel Brožík se narodil 10. srpna 1887 ve Zvánovicích u Říčan. Vystudoval karlínskou reálku a hudebnímu oboru se vzdělával u Ondřeje Horníka (1905 – 1907). Následně se Brožík stal hercem zpěvoherního souboru Divadla na Vinohradech (1908 – 1919).Po odchodu z Vinohradského divadla se zpěvohra etablovala na Vinohradskou zpěvohru, kde Brožík působil jako tajemník a především jako dramaturg až do zrušení této scény (1920 – 1932).Jako dramaturg se na této scéně snažil uvádět především původní novinky českých autorů („Z onoho světa“, „Výlet pana Broučka do republiky“, „Táta Dlouhán“, „Slečna z ministerstva“, „Vinohradští bohémové“ nebo „Příboj lásky“). Neopomněl uvádět též starší díla („Polská krev“, „Čardášová princezna“, „Vinobraní“, „Veselá vdova“, „Bajadéra“ a další).Kromě hraní a divadelní dramaturgie se uplatnil taktéž jako operetní skladatel a libretista. Je autorem několika operet nebo aspoň jevištně upravil či přeložil starší díla jiných autorů („Perly panny Serafínky“, „Tulák“, „Táta Dlouhán“, „Polly“, „Žena jeho snů“, „Paganini“, „Děvče z předměstí aneb Všechny vyjde najevo“, „Slovácká princezna“, „Cirkusová princezna“ atd.).Upravoval i hry J. K. Tyla. Jeho operety byly četně uváděny i po roce 1945 až do dnešních dnů na různých oblastních scénách (často Plzeň, Opava, České Budějovice, Brno, Olomouc, Teplice, Jihlava, Ostrava, Český Těšín, Pardubice, Karlín, Kolín a nebo Ústí nad Labem i Nusle). Některé jím otextované písně zazněly po roce 1945 v některých filmech.Sám Emanuel Brožík také dvakrát jako herec vystoupil pohostinsky v Národním divadle v Praze (jednou s vinohradským souborem) jako Silvano („Maškarní ples“, 1919) a Matouš („Hubička“, 1924). Do české kinematografie vstoupil poprvé ve 20. letech jako herec menších rolí ve dvou němých snímcích.Byl tedy lékařem v blázinci v kriminální komedii ÚNOS BANKÉŘE FUXE (1923) režiséra Karla Antona a Švejkův (Karel Noll) druh při menáži v komedii Karla Lamače DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1926) podle slavného románu Jaroslava Haška. Před filmovou kameru se postavil znovu po devíti letech krátce před smrtí jako návštěvník ochotnického divadla ve Fričově zvukové komedii s Vlastou Burianem HRDINA JEDNÉ NOCI (1935).Kromě dvou roliček zasáhl němá filmová 20. léta i jako autor námětu (podle své původní operety „Tulák“) a scénáře ke komedii režiséra Theodora Pištěka ANIČKO, VRAŤ SE! / TULÁK (1926) s Theodorem Pištěkem, Karlem Lamačem a Anny Ondrákovou v hlavních rolích.Přesně deset let později se s Janem Gerstlem a Miroslavem Cikánem podílel opět na námětu a scénáři zvukového filmu KOMEDIANTSKÁ PRINCEZNA (1936) Miroslava Cikána. Je zajímavostí, že u krátké reklamy DRŽ JE! (1933) Svatopluka Innemanna se s největší pravděpodobností podepsal pod funkci (ve 30. letech nadmíru ojedinělá) dramaturga. Přesto se nejvýrazněji ve zvukových 30. letech uplatnil jako textař filmových písní. Některé Brožíkem napsané filmové písně se staly velmi populární i díky přednesu Vlasty Buriana na stříbrném plátně a na gramofonových deskách.Textem opatřil písně „C. a k. polní maršálek“, „Tys láska má“ a „Hospodská“ / „Číš poslední“ pro Lamačovu komedii C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK (1930), „Růžové psaníčko“ a „Ach, kdo líbá jako ty“ (obě s Fráňou Vodičkou) ve filmu Karla Lamače a Martina Friče ON A JEHO SESTRA (1931), „To neznáte Hadimršku, děvčata“ (s Jaroslavem Mottlem a Fráňou Vodičkou) na další film Lamače a Friče TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (1931), čtyři písničky u frašky MILÁČEK PLUKU (1931) E. A. Longena a pět písní pro komedii Karla Antona JSEM DĚVČE S ČERTEM V TĚLE (1933).Byl textařem a skladatelem dalších písní („Když jsem šla na trávu“, „Pohádka o chudém králi“ aj.), často i českých textů zahraničních hudebnin (např. „Šeříky až bílé začnou kvést“, „Krásnou je v máji Přední Indie“). V podobných funkcích autora a úpravčího pracoval i pro rozhlas („Perly panny Serafínky“). Byl také členem Filmového poradního sboru (po jeho smrti ho nahradil herec Karel Jičínský) a Ústředního výboru Československé filmové unie.Divadelní a filmový herec, dramaturg, scenárista, autor námětů, skladatel, libretista a textař Emanuel Brožík zemřel předčasně a náhle na záchvat angíny pectoris (srdeční embolii) 28. prosince 1936 v Praze ve věku pouhých čtyřiceti devíti let. Jeho pohřbu, který se odehrál ve strašnickém krematoriu, se zúčastnili i významné osobnosti z oblasti divadla a filmu.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)