Italský herec Elio Steiner patřil ve třicátých letech 20. století k oblíbeným představitelům romantických hrdinů, jeho hvězdná sláva ale vzala za své již krátce po válce. Pocházel ze starobylého městečka Str? nedaleko Benátek a divadlo začal hrát po první světové válce, v polovině dvacátých let se rodina přestěhovala do Říma, kde Elio Steiner brzy dostal i příležitost před filmovou kamerou.První v
Italský herec Elio Steiner patřil ve třicátých letech 20. století k oblíbeným představitelům romantických hrdinů, jeho hvězdná sláva ale vzala za své již krátce po válce. Pocházel ze starobylého městečka Str? nedaleko Benátek a divadlo začal hrát po první světové válce, v polovině dvacátých let se rodina přestěhovala do Říma, kde Elio Steiner brzy dostal i příležitost před filmovou kamerou.První větší roli dostal v komedii ZLATÁ ŽÍLA (La vena d'oro, 1928), vyšší umělecké hodnoty měl následující film ASSUNTA SPINA (1929). Mezi dobové idoly jej katapultoval první italský zvukový film PÍSEŇ LÁSKY (La canzone dell'amore, 1930), v němž vytvořil pár s Driou Paolou. S ní se pak před kamerou setkal ještě několikrát, například v životopisném snímku o hudebním skladateli Giovanni Pergolesim (PERGOLESI, 1933), v němž hrál titulní roli, nebo v adaptaci Pirandellovy divadelní hry ROZMYSLI SI, JAKOUBKU (Pensaci Giacomino, 1937), kde opět dostal příležitost v podobě titulní úlohy. Mezitím se po několikaleté přestávce vyplněné filmem vrátil i k divadlu a v roce 1934 hrál v představení Caterina Sforza v Teatro Bonci.Ještě v letech 1939-1940 točil Elio Steiner několik filmů ročně, poslední hlavní roli dostal ve filmu ZLODĚJ (Il ladro, 1939), pak se ale začal dostávat do stínu mladších idolů jako byli Amedeo Nazzari nebo Rossano Brazzi. Na poklesu nabídek k velkým rolím se podepsal i úbytek vlasů - je logické, že s pleší nemohl hrát milovníky. Proto se od počátku 40. let musel začít spokojovat s vedlejšími rolemi, připomeňme alespoň postavu poručíka Negriho ve výpravném válečném filmu DŽARABUB (Giarabub, 1942). Když v září 1943 kapitulovala Itálie, patřil Elio Steiner k těm umělcům, kteří se snažili přesunout filmový průmysl na sever do Benátek, tato akce ale skončila neúspěchem.Po válce hrál Elio Steiner několik menších rolí v dobrodružných kostýmních filmech, za zmínku stojí snad jen Antonioniho DÁMA BEZ KAMÉLIÍ (La signora senza camelie, 1953). Koncem padesátých let odešel do soukromí a zemřel v Římě 6. prosince 1965 ve věku šedesáti let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)