Kdysi elegantní kráska, francouzská herečka Elina Labourdette natočila třicet filmů, u nás je ale prakticky neznámá, nelze jí ale upřít, že po druhé světové válce obohatila velkými rolemi řadu zásadních snímků tehdejší francouzské kinematografie. Narodila se do dobře situované rodiny v luxusní pařížské čtvrti, její otec byl designérem luxusních automobilů. Od šesti let se aktivně věnovala baletu,
Kdysi elegantní kráska, francouzská herečka Elina Labourdette natočila třicet filmů, u nás je ale prakticky neznámá, nelze jí ale upřít, že po druhé světové válce obohatila velkými rolemi řadu zásadních snímků tehdejší francouzské kinematografie. Narodila se do dobře situované rodiny v luxusní pařížské čtvrti, její otec byl designérem luxusních automobilů. Od šesti let se aktivně věnovala baletu, později ale ze zdravotních důvodů musela na kariéru tanečnice rezignovat, poté studovala herectví v proslulých kurzech René Simona.Před kamerou debutovala jako osmnáctiletá bezejmennou epizodou v Moguyho dramatu VĚZENÍ BEZ MŘÍŽÍ (Prison sans barreaux, 1938). Krátce nato si ji již pro jednu z hlavních ženských rolí vybral významný režisér G. W. Pabst ve filmu DRAMA V ŠANGHAJI (Le drame de Shangha?, 1938), v němž byla partnerkou Raymonda Rouleau. Mezitím vstoupila i na divadelní jeviště a působila ve společnosti Claude Dauphina. Ten však během války odešel do odboje a svůj soubor rozpustil, Elina se pak vrátila do Paříže. Ve filmu se tehdy objevovala jen výjimečně, po boku Jeana Maraise hrála například v dramatu HOŘÍCÍ PAVILÓN (Le pavillon br?le, 1941).Do širšího povědomí vstoupila znovu až s Bressonovým filmem DÁMY Z BULOŇSKÉHO LESÍKA (Les dames du Bois de Boulogne, 1945), kde hrála jednu z hlavních rolí kabaretní tanečnice Agn?s. I když později netočila nijak často, znovu dostávala velké příležitosti, znovu se před kamerou setkala s Raymondem Rouleau v kriminálce NOČNÍ POVYK (Tapage nocturne, 1951), hlavní ženskou roli hraběnky de Latour hrála v životopisném filmu PAN FABRE (Monsieur Fabre, 1951), opět točila také s Jeanem Maraisem (SKLENĚNÝ ZÁMEK – Le château de verre, 1950; ELENA A MUŽI – Elena et les hommes, 1956). Vedlejší role koketních krasavic hrála také v dobově velmi úspěšných komediích (MŮJ MUŽ JE BÁJEČNÝ – Mon mari est merveilleux, 1952; OTEC, MATKA, MOJE ŽENA A JÁ – Papa, maman, ma femme et moi, 1955).Kromě filmu se nadále úspěšně věnovala divadlu, s Fernandem Ledouxem absolvovala turné po jižní Americe, velký úspěch sklidila v Théâtre du Vieux-Colombier v Sartrově hře Za zavřenými dveřmi, později hrála ve společnosti Renaud-Barrault na scénách Théâtre Marigny a Théâtre des Célestins (například v oblíbených komediích Postarej se o Amálku nebo Scapinova šibalství). Z její další filmografie se sluší připomenout válečné drama PANNA NA RÝNĚ (La vierge du Rhin, 1953); tady vytvořila pozoruhodnou kreaci ženy, která dávno pohřbila svého manžela (Jean Gabin), ten ovšem nenadále znovu vstupuje do jejího života. V divácky ne tak úspěšném, mezinárodně ale oceněném debutu Jacquese Demyho LOLA (1960) hrála paní Desnoyersovou.Koncem padesátých let začala Elina Labourdette spolupracovat také s televizí, z počátku šedesátých let připomeňme dva významné filmy, v nichž se ve vedlejších rolích objevila po boku Anthonyho Perkinse (NŮŽ V RÁNĚ – Le couteau dans la plaie, 1962; MEČ A VÁHY – Le glaive et la balance, 1963). V této době ale stále častěji točila pro televizi, kde účinkovala v adaptacích divadelních nebo literárních předloh (například podle Honoré de Balzaca). Před filmovou kamerou stála naposledy v roce 1970 (VE SVITU ZEMĚ – Le clair de terre, 1970), poté se objevovala již jen v televizi.Jejím manželem byl významný novinář a spisovatel Louis Pauwels (1920-1997). Vzali se v roce 1956 a strávili společných více než čtyřicet let. Vlastní děti neměli, adoptovali ale dceru Zoé, která se dnes taktéž pohybuje v umělecké sféře. Od manželovy smrti žije Elina Labourdette v soukromí, za přínos francouzské kultuře obdržela Řád umění a literatury udělovaný ministerstvem kultury.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)