Stavovské divadlo

Železná, 110 00, Praha 1, Tel.: +420 731 188 259, Podpora@kultura.cz
Praha 1/Divadla - Praha 1




Stavovské divadlo

stavovske-divadlo-1-1.jpg
Stavovské divadlo uvádí na svém programu činoherní, baletní i operní představení. Od roku 1920 je pod hlavičkou Národního divadla, jehož umělecký soubor využívá. Představení tu může sledovat až 700 diváků mnoha národností. Činohra je simultánně překládána do angličtiny do sluchátek, opery jsou zde uváděny i v cizích jazycích, protože divadlo využívá titulkovací zařízení, a do naslouchátek nedoslýchavých přenáší zvuk indukční smyčka.
Mapa - Stavovské divadlo

Železná, 110 00, Praha 1

Telefon: +420 731 188 259
E-mail: Podpora@kultura.cz
Web: http://www.narodni-divadlo.cz/cs/stavovske-divadlo


Budova klasicistního slohu uprostřed hlavního města patří s divadlem ve štýrském Leobenu k jediným svého druhu v Evropě, které se zachovaly prakticky v původní podobě. Patří mezi nejstarší evropská divadla s nepřetržitým provozem, a to od 21. dubna roku 1783.

Dodnes je program divadla spjatý hlavně s postavou Wolfganga Amadea Mozarta, jehož opery v repertoáru převažují. Interiéry Stavovského divadla v 80. letech posloužily i jako kulisy k Formanovu snímku Amadeus, oceněnému Oskarem, což mělo i svůj historický důvod. Divadlo je světově proslulé premiérou jeho opery Don Giovanni 29. 10. 1787, kterou Mozart sám dirigoval.

Základní scénický prostředek jeviště je točna s kazetou, která umožňuje horizontální změny během představení. Orchestřiště k tomu stojí na systému dvou zvedacích stolů se zdvihem celkem čtyři metry. Může být dva metry pod jevištěm, na jeho úrovni nebo dva metry nad ním.

Jevištní technika tím pádem umožňuje pravidelné mizení orchestru před rotující skupinou herců a ti zase mohou přechodně mizet jednotlivě i po skupinách v předem připravených otvorech rozmístěných po jevištních praktikáblech o rozměrech 2 x 1 metr.

Je zřejmé, že Stavovské divadlo zvládne i ty nejodvážnější vize současných režisérů pod vedením génia českého dramatického umění Michala Dočekala, jinak uměleckého šéfa Činohry Národního divadla.

Divadlo nechal postavit hrabě František Antonín Nostic Rieneck, osvícený aristokrat německé národnosti, a původně se proto jmenovalo Hraběcí Nosticovo divadlo. Stavěl s podporou císaře Josefa II., takže protesty majitelů okolních domů, Karlovy univerzity a pražského magistrátu nebyly úspěšné. Magistrát stejně protestoval jen proto, že se obával odlivu diváků ze svého Divadla v Kotcích.

Stavba trvala pouhé dva roky a provoz v něm byl zahájen v dubnu 1783. Nostic chtěl v divadle uvádět německou činohru a italské opery, ale z finančních důvodů brzy začali i s českou produkcí, první českou hrou byla veselohra Gottlieba Stephanieho Odběhlec z lásky synovské v lednu 1785, ovšem pravidelně česky se tu hrálo o nedělích a svátcích odpoledne až od roku 1812.

Wolfgang Amadeus Mozart tu uvedl premiéry dvou svých oper, a to Dona Giovanniho (1787) a La clemenza di Tito (1791), kterou uvedl při příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem.

Roku 1798 divadlo koupili čeští stavové a od té doby mělo, i když s přestávkami, název Královské stavovské divadlo.

Premiéru tu měla 2. února 1826 první česká opera Dráteník Františka Škroupa a v prosinci 1828 tu odehrál šest koncertů houslový virtuos Niccolò Paganini. Dne 21. prosince 1834 tu měla premiéru zpěvohra Fidlovačka, v níž poprvé zazněla melodie naší pozdější státní hymny v písni Kde domov můj.

Česky se tu hrálo až do roku 1862, kdy bylo na místě pozdějšího Národního divadla postaveno Prozatímní divadlo. Německá produkce tu pokračovala až do 16. listopadu 1920. Za protiněmeckého pogromu tehdy divadlo obsadil český dav a budovu předal Klubu sólistů Národního divadla. Krátce potom získalo svůj dnešní název Stavovské divadlo výnosem zemského správního výboru.

Za druhé světové války se tu hrálo znovu výhradně německy. Poslední hrou před okupací byla Jiráskova Lucerna. Symbolicky ji tu zahráli znovu hned při první příležitosti roku 1945.

Od října 1949 neslo divadlo nové jméno – Tylovo divadlo. V roce 1973 začala dvouletá rekonstrukce budovy, důkladná generální renovace přišla roku 1983 a trvala do roku 1991. Architekti Ivan Skála a Svatopluk Zeman nechali zesílit původní základy budovy a zpevnit obvodové zdi. Obnovou prošly malby na stropě hlediště a proscénia, předprsně znovu ozdobily lehké dekorace z papírmaše. Lehké musely být proto, že hlediště má obvodové zdi většinou ze dřeva a ze stejného materiálu je i kupole nesoucí strop. Obnoven byl i původní lustr z roku 1874, částečně ještě s plynovými světly. Nový váží 800 kg a nese 148 žárovek.

Slavnostně a tentokrát již pod názvem Stavovské divadlo bylo divadlo znovuotevřeno 12. října 1991 hrou Josefa Topola Sbohem, Sokrate. Každý rok se tu 27. ledna koncertem připomínají narozeniny W. A. Mozarta (*1756).

Divadlo nechal postavit hrabě František Antonín Nostic Rieneck, osvícený aristokrat německé národnosti, a původně se proto jmenovalo Hraběcí Nosticovo divadlo. Stavěl s podporou císaře Josefa II., takže protesty majitelů okolních domů, Karlovy univerzity a pražského magistrátu nebyly úspěšné. Magistrát stejně protestoval jen proto, že se obával odlivu diváků ze svého Divadla v Kotcích.
Stavba trvala pouhé dva roky a provoz v něm byl zahájen v dubnu 1783. Nostic chtěl v divadle uvádět německou činohru a italské opery, ale z finančních důvodů brzy začali i s českou produkcí, první českou hrou byla veselohra Gottlieba Stephanieho Odběhlec z lásky synovské v lednu 1785, ovšem pravidelně česky se tu hrálo o nedělích a svátcích odpoledne až od roku 1812.
Wolfgang Amadeus Mozart tu uvedl premiéry dvou svých oper, a to Dona Giovanniho (1787) a La clemenza di Tito (1791), kterou uvedl při příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem.
Roku 1798 divadlo koupili čeští stavové a od té doby mělo, i když s přestávkami, název Královské stavovské divadlo.
Premiéru tu měla 2. února 1826 první česká opera Dráteník Františka Škroupa a v prosinci 1828 tu odehrál šest koncertů houslový virtuos Niccolò Paganini. Dne 21. prosince 1834 tu měla premiéru zpěvohra Fidlovačka, v níž poprvé zazněla melodie naší pozdější státní hymny v písni Kde domov můj.
Česky se tu hrálo až do roku 1862, kdy bylo na místě pozdějšího Národního divadla postaveno Prozatímní divadlo. Německá produkce tu pokračovala až do 16. listopadu 1920. Za protiněmeckého pogromu tehdy divadlo obsadil český dav a budovu předal Klubu sólistů Národního divadla. Krátce potom získalo svůj dnešní název Stavovské divadlo výnosem zemského správního výboru.
Za druhé světové války se tu hrálo znovu výhradně německy. Poslední hrou před okupací byla Jiráskova Lucerna. Symbolicky ji tu zahráli znovu hned při první příležitosti roku 1945.
Od října 1949 neslo divadlo nové jméno – Tylovo divadlo. V roce 1973 začala dvouletá rekonstrukce budovy, důkladná generální renovace přišla roku 1983 a trvala do roku 1991. Architekti Ivan Skála a Svatopluk Zeman nechali zesílit původní základy budovy a zpevnit obvodové zdi. Obnovou prošly malby na stropě hlediště a proscénia, předprsně znovu ozdobily lehké dekorace z papírmaše. Lehké musely být proto, že hlediště má obvodové zdi většinou ze dřeva a ze stejného materiálu je i kupole nesoucí strop. Obnoven byl i původní lustr z roku 1874, částečně ještě s plynovými světly. Nový váží 800 kg a nese 148 žárovek.
Slavnostně a tentokrát již pod názvem Stavovské divadlo bylo divadlo znovuotevřeno 12. října 1991 hrou Josefa Topola Sbohem, Sokrate. Každý rok se tu 27. ledna koncertem připomínají narozeniny W. A. Mozarta (*1756).

Umělecký soubor Činohry Národního divadla
Umělecký šéf
Michal Dočekal

Dramaturg

Daria Ullrichová
Iva Klestilová
Martin Urban
Jan Tošovský

Režisér
Ivan Rajmont

Herci
Pavla Beretová
Magdaléna Borová
Jana Boušková
Kateřina Burianová
Kateřina Holánová
Jana Janěková ml.
Iva Janžurová
Sabina Králová
Taťjana Medvecká
Jaromíra Mílová
Jana Pidrmanová
Jana Preissová
Hana Ševčíková
Petra Špalková
Miluše Šplechtová
Antonie Talacková
Johanna Tesařová
Kateřina Winterová
Lucie Žáčková
Igor Bareš
Vladislav Beneš
Jan Bidlas
Jan Dolanský
Jan Hartl
Jan Kačer
Radúz Mácha
David Matásek
Petr Motloch
Ladislav Mrkvička
František Němec
Jan Novotný
Igor Orozovič
Ondřej Pavelka
Martin Pechlát
Petr Pelzer
Václav Postránecký
David Prachař
Alexej Pyško
Milan Stehlík
Filip Rajmont
Saša Rašilov
Jiří Štěpnička
Alois Švehlík
Oldřich Vlček

Stálí hosté
Soňa Červená
Miroslav Donutil
Vladimír Javorský
Miloš Nesvadba
Luba Skořepová
Rudolf Stärz

Umělecký soubor Baletu Národního divadla
Umělecký šéf
Petr Zuska

První sólisté
Nikola Márová
Miho Ogimoto
Tereza Podařilová
Zuzana Susová
Alexander Katsapov
Michal Štípa

Sólisté
Sofie Benoit
Ivana Illyenko
Rebecca King
Andrea Kramešová
Alina Nanu
Michaela Wenzelová
Zuzana Šimáková
Karel Audy
Gabriel Barrenengoa
Jiří Kodym
Viktor Konvalinka
Petr Strnad
Ondřej Vinklát

Demisólisté
Irina Burduja
Zuzana Drapalíková
Marta Drastíková
Monika Hejduková
Daria Lazucová
Magdaléna Matějková
Kristýna Němečková
Philippine de Sevin
Aya Watanabe
Veaceslav Burlac
Mathias Deneux
Jonáš Dolník
Cauë Frias Duarte
Richard Hlinka
Viktor Kocian
Oleksander Kysil
Ondřej Novotný
Giovanni Rotolo
Guido Sarno
Francesco Scarpato
Marek Svobodník
Matěj Šust
Jiří Waňka

Sbor
Ivana Blažková
Louise Corpechot
Nela Čelišová
Nicole Delacretaz
Mária Dorková
Sophie Fletscher
Larissa Gassmann
Lenka Hrabovská
Helena Chavarot
Zuzana Kormošová
Kristina Kornová
Tereza Kučerová
Monika Kysilová
Leila Labiodová
Morgane Lanoue
Ivana Mikešová
Petra Nálevková
Alice Petit
Zuzana Příhodová
Pauline Puicercus
Radka Slatinská
Tereza Ulrichová
Aneta Veverková
Marina Zhukovskaya
Jan Adam
Gianvito Attimonelli
Mário Bakuš
Lionel De Bayser
Martin Dinuš
Martin Gebauer
Sergej Gherciu
Vlastimil Hradil
Radovan Hrbek
Benjamin Husson
Marek Kašparovský
Tomáš Kopecký
Pavel Kremsa
Sergi Nicolau
Andreas Reinier
Kryštof Šimek
Dmytro Tenytskyy
Miroslav Urban

Baletní mistři
Michaela Černá
Nelly Danko
Marie Hybešová
Veronika Iblová
Tereza Podařilová
Zuzana Susová
Alexej Afanassiev
Luboš Hajn
Jiří Horák
Jan Kodet
Jiří Němeček
Radek Vrátil
Dirigenti
Sergej Poluektov
Václav Zahradník

Dramaturg
Václav Janeček

Umělecký soubor Opery Národního divadla
Ředitel
Silvia Hroncová

Umělecký ředitel
Petr Kofroň

Hudební ředitel
Robert Jindra

Hudební ředitel Státní opery
Martin Legius

Šéfdramaturg
Ondřej Hučín

Dirigenti
Enrico Dovico
František Drs
Hilary Griffiths
Richard Hein
Jan Chalupecký
Marko Ivanovič
Jan Latham-Koenig
Jaroslav Kyzling
Ondrej Lenárd
Zbyněk Müller
Jiří Štrunc
David Švec

Sólisté
Jana Bernáthová
Anda-Louise Bogza
Dana Burešová
Jitka Burgetová
Soňa Červená
Sylva Čmugrová
Marie Fajtová
Jolana Fogašová
Lucie Hájková
Veronika Hajnová
Denisa Hamarová
Jana Horáková Levicová
Simona Houda-Šaturová
Galia Ibragimova
Kateřina Jalovcová
Erika Jarkovská
Stanislava Jirků
Hana Jonášová
Andrea Kalivodová
Michaela Kapustová
Helena Kaupová
Kateřina Kněžíková
Maria Kobielska
Adriana Kohútková
Lenka Máčiková
Alena Miro
Livia Obručnik Vénosová
Annely Peebo
Alžběta Poláčková
Simona Procházková
Jana Sibera
Lucie Silkenová
Jitka Svobodová
Jana Sýkorová
Yvona Škvárová
Lenka Šmídová
Jana Šrejmová Kinjo
Anna Todorova
Eva Urbanová
Dagmar Vaňkátová
Ludmila Vernerová
Pavla Vykopalová
Marina Vyskvorkina
Martin Bárta
Peter Berger
Markus Boysen
Aleš Briscein
Jiří Brückler
Jaroslav Březina
Milan Bürger
Luis Cansino
Miguelangelo Cavalcanti
Tomáš Černý
Vladimír Doležal
Daniel Frank
Martin Gurbaľ
Richard Haan
Jiří Hájek
Lubomír Havlák
Aleš Hendrych
Miloš Horák
Ivo Hrachovec
Jiří Hruška
Vladimír Chmelo
Roman Janál
Dalibor Janota
Vladimír Javorský
Aleš Jenis
Jan Ježek
Aleš Jenis
Jan Ježek
Jiří Kalendovský
Jakub Kettner
Pavel Klečka
Oleg Korotkov
Tomáš Kořínek
Oldřich Kříž
Jiří Kubík
Ivan Kusnjer
Michal Lehotský
Václav Lemberk
Jan Markvart
Bohuslav Maršík
Jan Martiník
Luciano Mastro
Peter Mikuláš
Jan Mikušek
Ladislav Mlejnek
Ondřej Mráz
David Nykl
Jan Ondráček
Adam Plachetka
Zdeněk Plech
Miloslav Podskalský
Valentin Prolat
Marcelo Puente
Richard Samek
Svatopluk Sem
Alexander Schulz
Václav Sibera
Lukáš Sládek
Petr Stach
Jiří Sulženko
Martin Šrejma
Jan Šťáva
Pavel Švingr
Jakub Tolaš
Luděk Vele
Nikolaj Višnjakov
Roman Vocel
Aleš Vocel
Aleš Voráček
František Zahradníček

Šéfsbormistr
Pavel Vaněk

Sbormistři
Martin Buchta
Adolf Melichar

Dramaturg
Beno Blachut

Repertoár Stavovského divadla
Opera ve Stavovském divadle

Orfeus a Eurydika, Christoph Willibald Gluck
Così fan tutte, Wolfgang Amadeus Mozart
Don Giovanni, Wolfgang Amadeus Mozart
Figarova svatba, Wolfgang Amadeus Mozart
Kouzelná flétna, Wolfgang Amadeus Mozart
Únos ze serailu, Wolfgang Amadeus Mozart

Činohra ve Stavovském divadle

Jedenácté přikázání, František Ferdinand Šamberk, David Drábek
Tartuffe, Molière
Les, Alexandr Nikolajevič Ostrovskij
1914, Robert Wilson, Jaroslav Hašek, Karel Kraus
Zahradní slavnost, Václav Havel
Strýček Váňa, Anton Pavlovič Čechov
Pán z Prasečkova, Molière
Racek, Anton Pavlovič Čechov
Věc Makropulos, Karel Čapek
Enron, Lucy Prebble
Mikve, Hadar Galron
Revizor, Nikolaj Vasiljevič Gogol
Bláznivý den aneb Figarova svatba, Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
Richard III., William Shakespeare

Balet ve Stavovském divadle

Zlatovláska, Vladimír Franz
Valmont, Franz Schubert, Petr Malásek
Miniatury 2015


Fotografie a videa


Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz