Spíš sympatická než krásná byla nejpopulárnější hvězda francouzského filmu 70. let, Annie Girardot. Mnohostranná herečka nejčastěji představovala postavy se silnou vůlí, nezávislé, pracující a často osamělé ženy. Ty byly v jejím ztvárnění natolik realistické, že si brzy získala oblibu zejména u žen sdílejících stejný osud. Není divu, že se Annie Girardot stala jedním ze symbolů raného feministick
Spíš sympatická než krásná byla nejpopulárnější hvězda francouzského filmu 70. let, Annie Girardot. Mnohostranná herečka nejčastěji představovala postavy se silnou vůlí, nezávislé, pracující a často osamělé ženy. Ty byly v jejím ztvárnění natolik realistické, že si brzy získala oblibu zejména u žen sdílejících stejný osud. Není divu, že se Annie Girardot stala jedním ze symbolů raného feministického hnutí ve Francii 70. let. Přesněji řečeno, tím symbolem byly její role, její osobní život nebyl s feminismem nikdy spojován.Svoji profesionální dráhu začala s uznávanou divadelní skupinou Coméde-Francaise v roce 1954, po té co úspěšně a s mnoha poctami absolvovala na pařížské konzervatoři. V roce 1957 stále ještě vystupovala s Comédie-Francaise, ale příležitostně se objevovala v rádiu, televizi a v pařížských nočních klubech. Její (nešťastný) filmový debut představoval film TREIZE A TABLE (1955). V prvních filmech byla Annie Girardot obsazována do rolí žen pochybného původu a se ztracenou existencí, ale neudělala v nich žádný velký dojem. Ten přišel až se snímkem režiséra Viscontiho ROCCO ET SES FRERES (1960), kde hrála Nadiu, prostitutku s tragickým koncem. Během natáčení se seznámila s další hvězdou tehdejšího filmu Renatem Salvatorim. O mnoho let později se však rozvedli.V 60. letech hrála hlavně v italských filmech režírovaných Viscontim nebo Marco Ferrarim, ale stále také získávala hlavní role ve francouzských snímcích. Po patnácti letech se tedy konečně stala hvězdou a to po filmu MOURIR D´AIMER (1970) Andre Cayatteho. Ve filmu založeném na skutečném příběhu byla učitelkou středního věku, Danielle, jenž prožívá lásku k mnohem mladšímu studentovi, a stane se objetí pronásledování a výsměchu svého okolí, které ji dožene až k sebevraždě. Ačkoli vystupovala v mnoha dramatech, nikdy nezapomněla na zkušenosti s Comédie-Francaise a byla také oblíbenou komediální herečkou v takových filmech jako LA VIELLE FILLE (1971), CAUSE TOUJOURS TU M´INTERESSES (1979) a TENDRE POULET (1977).V 70. letech hrála vedle nejoblíbenějších hvězd francouzské kinematografie, ale od 80. let její obliba klesala a na plátně se začala objevovat jen sporadicky. Rok 1995 znamenal comeback s LES MISÉRABLES Clauda Leloucha a tato role jí přinesla Cesara pro nejlepší herečku. Ačkoli již není hvězdou jako v 70. letech je stále vzpomínána právě díky mnoha oblíbeným filmům z té doby. (zdroj: csfd.cz, autor: Jana "Jeanne" Krátká)